| H: Ale, copak je to venku za divná světla? Co to tam bliká?
|
| C: To bude patrně elektrický výboj.
|
| H: Jaký výbor?
|
| C: Výboj, elektrický výboj, laiky nazývaný blesk.
|
| H: No jo, ale je to celé nějaké kulaté.
|
| C: Tak to bude kulový blesk. Takový kulový blesk vám vpadne do hospody, stoly spálí, židle spřehází a až to zkrátka uvnitř všechno shoří, tak zase upaluje dveřmi o dům dál.
|
| H: Člověče nestrašte, já mám vedle stodolu.
|
| C: Blesků se naštěstí již nemusíme obávat od té doby, co Prokop Diviš vynalezl bleskosvod. Ten ale účinkuje pouze na blesk prostý, na blesk kulový je krátký.
|
| H: To by ho asi zabilo, kdyby už ten bleskosvod udělal delší, aby byl použitelný jak na blesk sprostý, tak na kulový.
|
| C: Vy se držte výčepu a nemluvte nám vědcům do řemesla. Ostatně já jsem již bleskosvod na kulové blesky vymyslel a říkám mu pracovně: "Kulobleskosvod".
|
| H: Tak kde ho máte? Doneste ho sem.
|
| C: Člověče, takový bleskosvod tady nezavěsíte za pár minut jak obraz na zeď. A navíc ho mám teprve načrtlý na papíře.
|
| H: Na papíře je mně houby platný. Já mám na papíře namalovaný grandhotel Central a taky se tím nechlubím… Ticho, jako kdyby někdo klepal. Klepe kulový blesk na dveře?
|
| C: Pokud vím, tak takový případ mi není znám. Třeba se jedná o nějaký zvláštní druh blesku, který než vypálí dům, tak nejprve slušně zaklepe. Vidíte, vidíte, kdybyste mě poslechl a dal na dveře cedulku "Nevstupujte s otevřeným ohněm", jak jsem vám navrhoval. Teď byste byl v bezpečí.
|
| H: To by ale musel umět číst, ten váš kuloblesk.
|
| C: Nezřídka se stalo, že kulový blesk proběhl knihovnou, za tu dobu se to mohl už krásně naučit.
|
| H: Slyšíte, zase zaklepal.
|
| C: Třeba jen přichází zahasit žízeň. Vstupte, přicházíte-li v dobrém úmyslu.
|
| V: Dobré ráno vespolek. Vy tu máte ale dnes narváno.
|
| C: Ale toho si nevšímejte, to tady pan Soudek roztrhal noviny, když se dočetl, že bude od nového roku zdraženo pivo o 10 haléřů.
|
| V: Jsem tu prosím vás dobře v hostinci?
|
| H: Né, v maštali.
|
| V: Tak to pardon.
|
| H: Ale né vraťte se, samozřejmě že jste v hostinci, kde myslíte, že byste byl?
|
| V: No, jsou tu stoly, židle, výčep, dokonce i hostinský by tu byl, ale nějak mi tu scházejí hosté.
|
| H: Tak to nejste sám.
|
| C: A já jsem podle vás vosk?
|
| V: Vy vypadáte jako člověk, ale nejde mi to do hlavy...
|
| H: Tak to abyste se napil něčeho tvrdšího.
|
| C: Ticho hostinský, nevidíte, že tady máme co dočinění s intelektuálem? Co vám nejde do hlavy?
|
| V: Přece v Čechách, v první čtvrtině dvacátého století, bývaly hospody plné lidí a tato očividně zeje prázdnotou.
|
| C: Ale to vám milerád vysvětlím. Nebo spíše by vám to mohl vysvětlit hostinský, neboť ten je z nás nejvíce, jak my říkáme, zainteresovaný do věci.
|
| H: Ani ne tak zainteresovaný, jako naštvaný. Ale já napřed donesu tady hostu něco na pití.
|
| V: Já vás předem upozorňuji, že alkoholu neholduji.
|
| H: Ale rezavou vodu si přece dáte, ne?
|
| C: Hostinský, vy jste ještě nevyměnil v kuchyni ty trubky, jak vám nařídil C.K. hygienik?
|
| H: Ale já myslím pivo, tak se mu přece říká pro jeho barvu.
|
| C: A někdy i pro jeho chuť.
|
| V: Já opravdu pivo nebudu pít.
|
| H: To jsou kšefty.
|
| C: Tak hostinský doneste dvě piva a pak mu to řeknete.
|
| H: Dobře, jedno pro vás a jedno pro mě.
|
| C: Tak to doneste tři.
|
| H: Dobrá.
|
| V: Ale já nechci.
|
| C: Ty dvě jsou pro mě. On vždycky než to donese, tak tady málem leknu žízní. On to tam má stejně vždycky natočené dopředu, tak jestli to už zvětrá tady, nebo tam, to je jedno. I když tak úplně jedno to zas není, tam mi to upíjejí mouchy a tady si to mohu pěkně zatepla ohlídat. A co vás sem vlastně přivádí, když sem nejdete na pivo?
|
| V: Ale přicházím do hostince, protože tam se obvykle sejde nejvíce lidí, abych se přeptal na nějakého Járu Cimrmana.
|
| C: Ale to je náhoda, vždyť to jsem přece já.
|
| V: Tak to jsem rád, že jsem vás tak brzy našel. Vy mi to možná nebudete věřit, ale já jsem mimozemšťan.
|
| C: Ale proč bych vám to nevěřil? Je to sice dosti neobvyklé jméno, ale už jsem slyšel i podivnější.
|
| V: To ale není jméno…
|
| H: Tak už se to nese, dvě pro vás a dvě pro mě. Přece nezůstanu pozadu, že? Promiňte pane, že jsem k vám byl až do teďka takový odměřený, ale to víte, vy jste mi připadal jak z jiného světa.
|
| C: Tak hostinský, nechte těch hloupých řečí a raději tady panu řekněte, jak to, že je zde tak prázdno.
|
| H: Ono se totiž rozkřiklo, že v sudu, který jsem právě narazil, je krysa. Lidé se tomu nejprve smáli. Někteří říkali, že jak může být v sudu, když nám zrovna roznáší pivo. Jiní zase, že můj bratr má aspoň příjemnou lázeň. Všichni se tomu zkrátka smáli, ale jen do té doby, než jeden z nich našel ve svém pivu ocásek. Hosté mě vyzvali, abych narazil nový sud, ale já jsem jim řekl, že to přece nevyleju. Že ho zkrátka narazím, až se vypije ten starý. A tak všichni začali odcházet a říkali, že se vrátí, až se najde nějaký vůl, který ten starý vypije.
|
| C: A jelikož se ještě nenašel…
|
| H: A ten vůl se našel.
|
| V: A prosím vás, jak se může taková krysa do sudu s pivem dostat?
|
| H: Těžko, pokud ji tam nějaký osel sám nehodí, ale to už vám bude vypravovat tady pan Cimrman.
|
| C: Dobrá, já vám vylíčím tu zdánlivou záhadu, ale napřed se napijte, abyste byl více zasvěcen do celé věci.
|
| V: Ne, já opravdu nebudu pít.
|
| C: Ale tak aspoň usrkněte, to vás nezabije. Je to to s krysou?
|
| H: Samozřejmě, ještě máme co dělat než se to vypije, ve třech by to šlo líp.
|
| V: Opravdu ne, nepřemlouvejte mě pánové.
|
| H: Já vím, vy se zdráháte pít ze stejné sklenice jako já, uznávám, že je to nehygienické, ale pro pochopení celé věci je to nezbytné.
|
| V: Tak dobře, ale jenom abych vám dokázal, že se neostýchám pít ze stejné sklenice jako vy.
|
| H: To je řeč intelektuála.
|
| C: Vy mlčte, vy to nemůžete posoudit.
|
| H: Hlavně, že vy umíte všechno tak posoudit. Radši řekněte tady pánovi, jak se dostala ta krysa do sudu.
|
| C: Možná to bude znít překvapivě, možná mi to nebudete věřit, ale tu krysu, jsem do sudu dal já. Externě pracuji v pivovaru a zabývám se, mimo jiného, zkvalitněním piva. Dospěl jsem k názoru, že jedním z možných řešení, jak zatraktivnit pivo, které se již po staletí vyznačuje fádní a nikoho nepřekvapující chutí, je jeho kombinace s krysou, v poměru 1 ku jedné. Tedy na jeden sud připadá jedna dospělá krysa. V pivovaru jsem tedy umístil krysu do sudu s pivem a postaral jsem se, aby tento sud byl přednostně poslán do tohoto hostince. Vedli mě k tomu dobré dodavatelsko odběratelské vztahy. Nevěděl jsem však, že tato, možná poněkud nadčasová, inovace vzbudí mezi místními spotřebiteli takový odpor. Již teď vidím hostinskému na očích, že si nepřeje, abych něco podobného zopakoval a musím tedy pouze útrpně přihlížet, jak tento můj čin na poli pivovarnictví, upadá v zapomnění. Ale prosím vzpomeňte si na mne, až za několik let, budou Američané do každého sudu vkládat krysu a budou tvrdit, že je to jejich nápad. Nebude mě to nijak překvapovat, když jim bude celý svět věřit.
|
| V: Mě by jenom zajímalo, zda vám to sládek dovolil.
|
| C: Samozřejmě, jinak bych tak nečinil, říkal, že to v tom pivu ani nebude poznat.
|
| H: Mě ale vzkázal, že ten sud ani nemusím vracet.
|
| C: Napijte se ještě, neseďte tady jen tak na suchu.
|
| V: Na suchu rozhodně nesedím, ta židle je nějaká mokrá.
|
| H: To nic, to bude jen rozlíté pivo. Nejsou tam i střepy?
|
| V: Myslím že ne.
|
| H: To by mi tak ještě chybělo, aby mi někdo rozbil sklenici.
|
| C: Tak se ještě napijte… moment, nejste náhodou Američan?
|
| V: To teda nejsem.
|
| C: Váš přízvuk mi napovídá, že asi nebudete zdejší rodák. Co vás vlastně zavádí do našeho kraje?
|
| V: Vždyť jsem vám říkal, že jsem mimozemšťan.
|
| C: Na jména mám paměť dobrou...
|
| V: Mimozemšťan není jméno, ale označení osoby, která pochází z jiné planety, než je Země, na které se právě nachází.
|
| H: Chápete to?
|
| C: Samozřejmě, že to chápu.
|
| H: Já ne.
|
| C: To se ani nedivím. A jak jste se tedy tam na vaší planetě dozvěděl o mě?
|
| V: Já jsem se o vás dozvěděl tady na Zemi.
|
| C: Tak teď to zase nechápu já.
|
| H: Ale já to chápu. On se napil piva, není na to zvyklý, protože to v blázinci netočí a teď tady blábolí.
|
| V: Já jsem věděl, že mi nebudete věřit, ale podívejte se, jak jsem oblečen. Nosí se tady to, co mám na sobě? Posuďte sami.
|
| H: Tady ne, ale v blázinci se to nosí. Říká se tomu rukodělné práce. Pacienti si to sami ušijí a pak to také rádi nosí, ale nesmí s tím ven, z čehož usuzuji, že jste utekl. Já to dobře znám, já mám taky něco podobného doma. Tedy, bratr mi to dal k Vánocům.
|
| V: A jak myslíte, že jsem se podle vás dozvěděl v blázinci tady o panu Cimrmanovi.
|
| H: Tak to je ta nejmenší záhada.
|
| C: Dost! Nevidíte, že máme co dočinění s intelektuálem, podle všeho pocházejícím z jiné planety?
|
| H: Takoví jsou nejnebezpečnější. Já to znám. Můj bratr byl na pokoji s jedním bývalým profesorem, ten si ho spletl s myší a chtěl na něm dělat pokusy.
|
| C: Vidíte, já jsem ho upozorňoval, že jednou na ty jeho zuby a uši doplatí.
|
| V: Tak bych vám asi, pro vyjasnění celé situace vysvětlil, proč jsem tady.
|
| H: Tak dobrá, ale nepočítejte s tím, že vám naleju.
|
| V: Vždyť já také nechci, říkám vám, že alkohol nepiji.
|
| H: Typický blázen.
|
| C: Já vám poskytnu azyl. Napijte se z mé sklenice.
|
| V: Opravdu ne.
|
| C: Tak vy odmítáte azyl? To jste pěkný diplomat.
|
| V: Tak dobrá, čistě pro vylepšení meziplanetárních vztahů.
|
| H: Nic mu nedávejte, nebo tady v záchvatu všecko rozmlátí a vyžene hosty.
|
| C: Jaké hosty, vždyť tu nikdo není?
|
| H: Já už jsem mimo, já si skočím dát panáka.
|
| V: Vy tady taky skáčete panáka?
|
| C: Toho si nevšímejte a raději vypravujte, co vás do těchto zákoutí vesmíru přivádí.
|
| H: Tak to já si dám toho panáka raději až potom. Teď musím být způsobylý hájit podnik.
|
| V: Tak abych to vzal od začátku.
|
| C: Buďte tak laskav.
|
| V: Naše civilizace si vybrala vaši zemi, jako historicky první, pro návštěvu této planety. Nejprve jsme se samozřejmě museli naučit váš jazyk. Bohužel, pokaždé, když už jsme váš jazyk ovládali, začalo se zde mluvit zase jazykem jiným. Když jsme se naučili mluvit, dnes již starší verzí češtiny, najednou se zde začalo mluvit německy. Až jsme se naučili německy, tak se tady zase objevil nějaký Palacký a my jsme se zase museli učit česky. Když jsme se ujistili, že k další změně jazyka ve vaší zemi nehrozí, to bylo na konci 20. století…
|
| C: Moment, teď je ale spíše začátek 20. století.
|
| V: Samozřejmě, já vám to dopovím.
|
| H: A já zatím zavolám do ústavu pro choromyslné.
|
| C: Opovažte se.
|
| V: Tedy, na konci 20. století zdejšího letopočtu jsem konečně přistál ve vaší zemi a když jsem vystoupil z lodi, snažil jsem se oslovit prvního kolemjdoucího…
|
| C: Moment, my budeme mít na konci století moře?
|
| H: Mě je to jasné, přepadl převozníka, to je nejrychlejší způsob - hbitý skok do řeky a hurá na svobodu.
|
| V: Ne pánové, já myslím kosmickou loď, co létá vzduchem.
|
| C: Čili vzducholoď.
|
| H: A komu jste ji ukradl? Snad ne Zeppelinovi.
|
| V: Je to loď, kterou používáme při meziplanetárních letech. Zkrátka jsem se zeptal nahodilého kolemjdoucího, který byl mimochodem již pod vlivem alkoholického nápoje, zda jsem zde správně na Zemi, na konci 20. století.
|
| C: A co vám odpověděl?
|
| V: Byl zjevně trochu zaskočen a pak řka: "Moment, já se někoho zeptám", vrátil se zpátky do hostince. Zanedlouho potom se vyhrnul z hostince dav lidí, kteří křičeli: "Je tady Spilberg, podíváme se, co to tady postavil za rachotinu", ovšem kdo to ten Spilberg je, jsem se nedozvěděl.
|
| C: Znal jsem jednoho Špilberga. Bydlel tady nedaleko. Když jsem promítal svůj dramatický snímek: "Zima v maštali", tak se tomu jenom smál a říkal, že takovou hovadinu ještě neviděl. Co ho ale nejvíce pobavilo, byl můj dlouhometrážní dvouminutový snímek: "Z našich řeznických krámů aneb jak pes Cézar prostřednictvím foxteriéra snadno a levně k čerstvé jitrnici přišel". Nechal se slyšet, že název je delší, než celý film a kdyby měl vnuka, tak by natočil lepší. Nakonec se odstěhoval do Ameriky a je od něj nadobro pokoj.
|
| V: Já vyděšen, ukryl jsem se v lodi. Z ní bezmocně jsem pozoroval, jak lidé lomcuje lodí, křičí: "Í tý, vylez ven!". Ovšem co je to í tý, to tedy nevím.
|
| C: V matematické mluvě je í-tý prvek posledním prvkem v posloupnosti. Kolik vás bylo v té vzducholodi?
|
| V: Jenom já sám.
|
| C: Tak to volali na vás.
|
| V: Jakmile se lidé vydováděli, obhlédl jsem škody s hrůzou zjistivše, že nejsem schopen návratu na svou planetu. Zato části, potřebné pro transport do minulosti Země, byly v naprostém pořádku. A tak jsem sečkal do rána a když jsem uviděl prvního střízlivého člověka (to bylo někdy k polednu), představil jsem se jako zástupce mimozemské civilizace a přeptal se ho na člověka, který by byl schopen mi nějak pomoci. Nějak divně se pousmál a odpověděl mi stroze: "Jára Cimrman".
|
| C: No vida, to jsem rád, že má osoba nebude člověku konce století neznámá. A co ještě o mě pěkného řekl?
|
| V: Už nic. Řekl: "A teď jsme si kvit" a odešel. A tak jsem tady.
|
| H: Já půjdu telefonovat, je to má občanská povinnost.
|
| C: Žádné telefonování, donesete nám další pivo. Pokud sem dojedou z blázince, seberou nás oba a jsem zvědav, kdo potom vypije to pivo s krysou.
|
| H: To je vlastně taky pravda.
|
| C: A jak vám teda mohu pomoci?
|
| V: Nejprve mi může pomoci, když mi dodáte dalšího piva. Ve vašich klimatických podmínkách totiž nějak rychle vyprahne v hrdle.
|
| H: Konečně rozumná řeč.
|
| C: Hostinský, mě taky dvě.
|
| H: No jo, už jdu.
|
| C: Takže vy říkáte, že jste byl v naší budoucnosti. A jak to tam vypadá?
|
| V: To ani nechtějte slyšet. A na víc, vy byste mi stejně nevěřil.
|
| C: Mě by jenom zajímalo, zda my vědci a vynálezci budeme mít nějaké pokračovatele.
|
| V: To byste se divil. Třeba takový internet.
|
| C: A co to je?
|
| V: To je takové propojení počítacích strojů po celém světě.
|
| C: Tak to není nic nového, to mě už taky napadlo. Bohužel jsem opět předběhl dobu. Vymyslel jsem síť, která by byla schopna propojit počítací stroje celého světa. Bohužel ještě nikdo nevymyslel ty počítací stroje. Tak to vypadá, že to zas zůstane na mě. Tuto síť jsem tedy chtěl aplikovat na prodejní pokladny, ale to víte, kdo má dneska zájem o to, aby mu někdo strkal nos do jeho pokladny, když v ní má tisíce a svému věřiteli tvrdí, že mu ty čtyři stovky nemůže vrátit, že je prostě nemá. Teď to není ještě tak markantní, ale představte si, kdyby tak sem přišla za nějakých osm, deset let krize, samozřejmě z Ameriky, to by si každý rozmyslel být připojen na takovou informační dvouproudou polní cestu.
|
| V: Pane Cimrman, vy jste snad ještě věštec.
|
| C: Vidíte, to mě ani nenapadlo. Z čehož takto usuzujete?
|
| V: No jak jste to řekl s tou krizí a z Ameriky.
|
| C: Podívejte, milý mimozemšťane, to by konečně nebylo nic překvapujícího. Já jsem byl nedávno v Americe a říkám jim:"Vy si tady koledujete o hospodářskou krizi". A oni se mne ptali: "Mr. Cimrman, a co jste vlastně zač?" a já jim říkám se vší skromností: "Já jsem vědec, vynálezce, vrcholový sportovec, specialista všeho druhu..." a oni na to: "Tak to asi nebudete odsud, vy budete patrně Evropan".
|
| H: Ták, tady to je.
|
| V: Pane hostinský, a proč furt kreslíte čárky na ty tácky?
|
| H: Abych věděl, kolik kdo vypil a kolik mi má potom dát peněz.
|
| V: Peněz? Co to je? S tím jsem se ještě nesetkal.
|
| H: Tak to už přestává všechno! On neví co to jsou peníze. Seker už tu mám tolik, že bych si mohl otevřít železářství, ale tak blbou výmluvu jsem ještě neslyšel.
|
| C: Ale pane hostinský, přece když tady pán je z jiné planety, tak opravdu nemůže znát peníze.
|
| H: Když je pán z jiné planety, tak nemá co lézt do hospody.
|
| V: Já už rozumím, toto je vlastně jakási forma výměnného obchodu. Vy mi dáte pivo a já zase dám něco vám.
|
| H: Toto není žádná forma, ale hospoda. To jsem zvědavý, co mi tak chcete dát. Předem vás upozorňuji, že seker již mám na dva pralesy.
|
| DRUHÁ ČÁST |
