Jára Cimrman vynálezce

Jistě to bude nošení múz do Cimrmanova domu když řeknu, že Cimrman byl také vynálezce. Asi nenajdeme člověka na této zemi, či ve vesmíru, který by se dnes a denně nepotýkal s jeho vynálezy, anižby to kolikrát jen tušil. Jako jeden z mnoha jmenujme saponátový prostředek na mytí nádobí. Původně se měl jmenovat po svém vynálezci: "Cimrmanka". Jára byl však příliš skromný a tak, když výrobce neuspěl ani s dalšími navrhovanými názvy: "Jára" a "Jarka", opustila ho fantazie a dal výrobku název: "Jar". Že ani zdaleka nebylo tak těžké vynález vytvořit, jak ho prosadit, se Cimrman přesvědčil zejména na začátku 20. století v jedné nejmenované části Prahy.

Rakouští úředníci zrovna nebyli nakloněni novinkám typu psací stroj, nebo telefon, neboť jim dalo příliš mnoho práce se tyto triumfy vědy naučit ovládat a mnohým se to nepodařilo vůbec. A tak se nemůžeme divit, že Cimrman jim byl se svými vynálezy přímo trnem v oku. Jinak tomu nebylo ani v případě jednoho úředníka patentového úřadu, kde Cimrman byl pravidelným hostem. Byl to člověk, který splňoval základní požadavky rakouských úřadů na tuto pozici: při práci se zrovna nepřetrhl. Jeho jméno, Siegfried Cipera, prozrazuje, že měl české předky. Říkalo se o něm, že se naučil počítat jen proto, aby když mu někdy denní světlo nedovolí usnout, mohl počítat beránky. Ciperovi se z Vídně do Prahy moc nechtělo, ale když mu bylo slíbeno, že jeho kancelář bude vybavena divanem a roletami, souhlasil. Cipera se po dostavení se do svého nového působiště ihned dal do úřadování - zatáhl rolety, lehl si na divan a usnul. Pracovní podmínky si pochvaloval, neboť na divanu vždy usnul okamžitě. A tak si jen posteskl, že se studiu matematiky také nemusel tak dlouho věnovat, neboť ji v novém působišti za těchto okolností tolik nevyužije. To však ještě netušil, kdo bude častým klientem tohoto patentového úřadu. V duchu nařízení svého nadřízeného: "Od Cimrmana nic nebrat, nebo se to náhodou ujme a my se pak z toho zblázníme", zmiňovaný úředník nakládal s Cimrmanovými vynálezy rázně: co šlo spálit, skončilo v k tomu určených a postavených obrovských kamnech kotlového typu, co nešlo spálit, hodilo se na hromadu, která zajímala už jen popeláře. Tento patentový úřad měl však jednu zvláštnost, měl nejčistší komín v celé Praze. Denně se komín hemžil "kominíky", kteří však mluvili většinou německy, nebo anglicky. Tito trochu podivní kominíci vyčistili kamna zevnitř i od "paliva", na což doplácel úředník hlavně v zimě, kdy si vlastně ani pořádně nezatopil. Kominíci mu totiž odnesli i dříví ještě před tím, než pod ním stačil zapálit v domění, že se jedná o další Cimrmanův geniální vynález. Jednou se stalo, že úředník byl o trochu rychlejší než kominík. Lidé tehdy asi poprvé a naposledy viděli pobíhat po střeše německy nadávajícího čerta.

Cimrman si brzy všiml, že anižby úředník vynález náležitě prostudoval, odložil jej do kamen, kde čekal na spálení. Jednoho dne se mu naskytla příležitost, jak této skutečnosti využít a docílit tak toho, že by se úředník sám přesvědčil o jeho užitečnosti. Jednalo se o "časovanou zápalku". Byla to vlastně směs určitých chemických prvků, která za určitou dobu po aktivaci vyvolala proces hoření. Cimrman očekával, že tento vynález, stejně jako jeho předchůdci, skončí v kamnech. Úředníka však v tomto případě po jisté době zaujme oheň, který se objeví v kamnech, anižby ho sám zapálil. Bohužel, zrovna v tu dobu došlo k nečekané opravě kamen. Jára totiž den před tím přinesl svůj nový vynález: vystřelovací deštník s tlumičem. Tento deštník uložen do kamen, nalezen kominíkem a ještě v kamnech aktivován zapříčinil kominíkovo uvěznění. A tak když úředník PÚ zaslechl tiché cvaknutí a následně hlasitý řev, uvědomil jistou instituci, jejíž název mu dvířky kamen sdělil uvězněný. Kamna byla demontována a odnesena s tím, že si vyžádají náročnější opravu. Cimrman, anižby tušil, že kamna byla odnesena, přinesl již zmiňovanou zápalku a úředník ji pak hodil na hromadu papírů. Nic netušící Cimrman se pak v dobu, kdy měla být zápalka zažehnuta odebral na ulici, očekávající obláček dýmu, který se měl vyhrnout z komína patentního úřadu. Dým se v Cimrmanem stanovenou dobu opravdu vyhrnul, ne však z komína, ale z oken. Přivolaní hasiči už toho mnoho nezachránili, patentový úřad vyhořel. Cimrman po této neblahé události ještě nešťastnému úředníkovi řekl: "Vidíte, vidíte, kdybyste tehdy nespálil můj plán na protipožární zařízení do zvláště zanedbaných místností." Úředník mu tehdy odpověděl slovy: "To kdyby se ujalo, tak bychom vyhořeli ještě mnohem dříve." Po této smutné události bylo nařízeno všem pražským patentovým úřadům, aby ihned po přijetí Cimrmanova vynálezu jej odložili na tři dny do karantény do kamen. Cimrman k tomuto nařízení poznamenal, že to až na tu dobu, vlastně není nic nového.

Nyní se zmíníme o Járovu vynálezu, který se alespoň na malou chvíli objevil v praxi. Jednalo se o svářečské kontaktní čočky. Svářeče už netížily těžké brýle a on se mohl plně věnovat své práci. Bohužel, jak už to bývá, právě až praxe ukázala nedostatky vynálezu, což dokládá následující příhoda. Svářeč Vilém Trubka si nasadil kontaktní čočky a počal se svářením armatury. Rozhodl se, že si odpočine. Po chvíli odpočinku zjistil, že je nějak temno. Řekl si: "toto dnes nějak rychle uteklo" a s doměním, že už je večer se ještě před polednem odebral domů ke spánku. Ani slunce, které zářilo na obloze mu nebylo podezřelé, pouze si prý tehdy povzdechl slovy: "dnes ten měsíc nějak pálí". Doma pak usnul lehce, ale to probuzení. Asi po třech dnech jeho spolupracovníci v nejistotě, zda je jejich kolega ještě naživu násilím pronikli do jeho bytu a vzbudili jej. Překvapený Trubka se dotázal nečekané návštěvy, co dělá v tuto noční hodinu v jeho bytě a proč ještě nespí. Kolegové mu sdělili, že je 10 hodin ráno, že se tři dny neobjevil v práci a zeptali se ho, proč má na sobě kontaktní čočky. Skutečnou jakost čoček pak Trubka posoudil poté, co dostal od svého kolegy dvě, pro něj nepochopitelné otázky: Ty jsi ještě nezačal se svařováním té armatury? Nevíš kdo mi přivařil bicykl k zábradlí? Tyto kontaktní čočky byly zároveň zneužívány podvodnými žebráky, kterým se za použití tohoto vynálezu lépe předstírala slepota. Někteří z nich se pak stali z falešných slepců slepcové opravdoví, když si čočky nasadili obráceně. Jak je známo, svářečské brýle mají na svých sklech z jedné strany vrstvu křemičitého písku a Cimrman neudělal v případě čoček výjimku. Trochu kuriozní se pak může zdát příhoda, kdy jistý továrník Langer byl jednoho rána probuzen zprávou, že se mu někdo vloupal do místnosti s trezorem. Když dorazil na místo činu, byl překvapen skutečností, že zatímco trezor byl nedotčen, jeho lednice stojící opodál měla "rozpárána" dvířka přenosným vysokotlakým hořákem, tolik oblíbeným u pražských kasařů, na jehož zdokonalení se Cimrman paradoxně podílel. Tehdy se pražským policistům honili hlavami dvě zásadní otázky: Proč se kasař obtěžoval s hořákem, když stačilo pouze dvířka lednice otevřít a jak to, že z lednice podle továrníkových slov nic nezmizelo, naopak tam na něj čekala dozlatova upečená husa? Vysvětlení podaly až opodál pohozené kontaktní čočky.

Mezi další pozoruhodné vynálezy tohoto velikána jsou zbraně. Nejde ani tak o zbraně samotné, jako opatření, aby tyto nebyly zneužity. Cimrmanem vytvořená zbraň byl vlastně hlavolam a pokud sám tvůrce nevysvětlil uživateli jak tuto zbraň aktivovat, byla zcela neškodná. Cimrman tak spoléhal na nízké IQ příslušníků vojska. (Zde vidíme, jak málo se za tu dobu změnilo. Zbraně jsou sice stále dokonalejší, zato ti, kteří jimi disponují, se nezměnili, čímž jsem jim teď zcela jistě zalichotil.) Ve většině případů pak ani nebylo patrné, že se o nebezpečnou zbraň jedná. To se však stalo osudné jednomu světoznámému irskému luštiteli hlavolamů, Danny O'Brainovi. Tomu se do rukou totiž dostal, jak se on domníval další z řady Cimrmanových hlavolamů, předchůdce a zároveň inspirace Ježka v kleci, Dikobraz v ementálu. Danny O'Brain si celých 14 dní a nocí lámal hlavu s tímto údajným hlavolamem, ve skutečnosti však nebezpečnou zbraní. Když se nakonec Dannymu podařilo hlavolam rozluštit, po jeho šťastném výkřiku "Už to mám!", následovala detonace. Jak prorocká byla jeho slova, když si po týdenním marném zápolení s hlavolamem povzdechl slovy: "rozluštit tento hlavolam a zemřít". Nejednalo se však o ojedinělý případ. Známý diktátor Adolf Hitler, který údajně ve svém úkrytu v zoufalství spáchal sebevraždu, ve skutečnosti čekal na tajnou zbraň, která měla úplně změnit chod války a dlouhou chvíli čekání si krátil luštěním Cimrmanova hlavolamu. Hitler byl podobně, jako O'Brain úspěšný a tak, když posel se zbraní v ruce dorazil a zjistil, že Hitler je mrtev, putoval se zbraní dál, až za oceán a jak všichni dobře víme, neopustil severní polokouli. Asi poprvé měla hrát důležitou roli Cimrmanova zbraň v bitvě U Hradce. "Vodíková puma", kterou Cimrman vyvinul zcela náhodou, když zdokonaloval láhev na sifon, se stala ze dne na den přímo esem Rakousko-Uherské armády. Jediný Cimrman však věděl o skutečné síle této zbraně a protože nechtěl, aby byla prolita krev milionu lidí, chtěl Prusku pouze touto zbraní pohrozit, načež by si mohlo Rakousko-Uhersko diktovat podmínky míru. Po takto vyhrané bitvě by si pak Česko začalo diktovat podmínky přímo u rakouského mocnáře. Bohužel, než se podařilo zabedněným Prusům vysvětlit, co to vlastně vodíková puma je, bylo již po válce. A jako zázrakem právě po válce se v hlavách Prusů rozsvítilo, celou věc pochopili, vyhlásili válku Francii a od Cimrmana si vyžádali pumu. Ten jim ji však naštěstí nikdy nedodal. Tento typ vynálezů měl překvapivě na svědomí ještě jednu zápletku, která se odehrála v poměrně nedávné minulosti. Když totiž maďarský vynálezce Rubic přinesl údajně svůj nový vynález "Rubicovu kostku" do jednoho nejmenovaného českého národního podniku, byl ředitelem odmítnut, upozorněn, že to už tu kdysi dávno bylo a že původním autorem je nějaký Cimrman. Zklamaný Rubic byl navíc ještě překvapen otázkou, proč s tím vlastně chodí sem a ne do Zbrojovky, oddělení ručních granátů.

Již jsme se zmínili o jednom z četných Cimrmanových vynálezů - vystřelovacím deštníku s tlumičem. Cimrman nejprve vynalezl jeho méně dokonalého předchůdce - vystřelovací deštník, jehož největšími necnostmi byly hlučnost a nízká životnost. Mechanismus rozevření deštníku byl poháněn nábojem vystřeleným z patrony. V Praze se pak za deštivého počasí rozléhala střelba, což bylo znamením, že si Cimrman vyšel na procházku. Obyvatelé Prahy si sice stěžovali, ale když zjistili, že jim to není nic platné, začali si brávat v deštivém počasí kromě deštníku také vatu do uší. Cimrmana sice jenom v Praze zatkl třikrát strážník, to jej však nemohlo v žádném případě odradit. Tato nedokonalost deštníku se však ukázala v několika případech dokonce prospěšnou. Nejeden zloděj, či vrah po zaznění výstřelu se vzdal, nebo se dal na útěk, aby byl zanedlouho polapen strážníkem, který se ne náhodou zrovna nacházel v Cimrmanově blízkosti. Není bez zajímavosti, že jednou dokonce Cimrman rozevřením deštníku inicioval přestřelku. V jednom případě pak tato vlastnost vynálezu se projevila léčebně, když jeden z kolemjdoucích díky výstřelu nabyl již ztraceného sluchu. Na druhou stranu je však třeba říci, že je zaznamenáno šest případů, kdy takto kolemjdoucí (většinou dočasně) o sluch přišel. Asi nejnešťastnějším z nich byl Arnošt Plachý, který po znovunabytí sluchu (asi čtrnáct dní po jeho ztrátě) se lékaři svěřil, že v noci slyší výstřely. Bohužel pro něj to bylo právě po neblahé události v Sarajevu a tak, když se jej doktor zeptal, kolik slyšel výstřelů a pacient řekl že sedm, všudypřítomný informátor jej na místě zatknul. Cimrman se s tímto deštníkem dokonce vydal do Londýna a vědom si počasí, jaké v této části Anglie obvykle panuje, opatřil deštník zásobníkem. Asi Vás nepřekvapí, že se po několika "sprškách" octl na půdě Scotland Yardu. Nechal se slyšet, že se tam stejně chtěl podívat, jenom si nepředstavoval, že jej tam povedou dva ozbrojení strážníci. Jára tam strávil tři dny, předal místním policistům mnoho cenných zkušeností a rad a když slíbil, že bude používat pouze obyčejný deštník, byl propuštěn. Právě v Londýně historicky poprvé svůj deštník opatřil tlumičem. Bohužel ten ještě nebyl plně funkční a tak při rozevření deštníku hlučnost výstřelu ještě znásobil. Cimrman pak pobyl ještě dalších sedm dní na Scotland Yardu a pak se odebral domů. Jára by se za normálních okolností v Anglii zdržel mnohem déle, ale naštěstí se v pravou chvíli u jeho cely zcela náhodou objevil jeho přítel Arthur Conan Doyle, který policisty přesvědčil, že Cimrman je opravdu vynálezce a ne záludný terorista. Doyle byl Járovi dlužníkem, neboť od něj dostal nedávno před tím dar v podobě psa - Českého fouska, který Doyla natolik inspiroval, že neváhal znovu oživit Sherlocka Holmese v románu Pes Baskervillský. K již zmiňované životnosti deštníku můžeme jen říct, že průběh jeho rozevření byl tak razantní, že mnohdy Cimrmanovi zůstala v ruce jen rukojeť. Proti této poněkud nepříjemné vlastnosti vynálezu se mnoho dělat nedalo a tak Jára alespoň zaoblil jeho ostrý hrot, aby jej tak učinil pro kolemjdoucí méně nebezpečným.

4.1.2003

Jára Cimrman přežil 1.světovou válku. Podrobnosti najdete v úvodní přednášce | První z mnoha div. her objeveného díla, má název : Vetřelec | O průběhu vyzvednutí nalezeného díla Járy Cimrmana Vás informuje část : O našich vykopávkách | Možná, že Vás také zajímá, co jsme nalezli. | Jestlipak víte, kdo vynalezl zapalovač? | Nyní zde máte také možnost se dozvědět, jaké bývaly Vánoce Járy Cimrmana. | Cimrman také psal pohádky. | Objevili jsme povídku ze Slovácka s názvem : Sázka. | Druhá námi objevená div. hra má název : Objevení Ameriky. | Několik fotografií naleznete v části Jára Cimrman v obrazech. | Někdy až kruté, jsou osudy vynálezce (a jeho okolí). | Naše reakce na dotaz, který nám přišel e-mailem má název Sochy Járy Cimrmana. | O tom, co přimělo Cimrmana psát akční divadelní hry. | Cimrman byl skvělý, mnohdy však nedoceněný pedagog. | A jaký byl detektiv? | Jára Cimrman založil literární skupinu, která si říkala Paliči. | Za pozornost také stojí Járovy první okamžiky života. | Co nám tak dlouho trvalo? Složit zámkovou skládačku. | Věřte nebo ne, Cimrman se podílel i na Švejkovi. | O tom, jak a proč vznikl komiks. | Jára se zabýval také archeologií. | Jak se Vám stránky líbí, nebo nelíbí se dozvíte ve Vašich ohlasech a reakcích.