Jára Cimrman a komiks

Komiks je zvláštním druhem literatury. Bujaré obrázky jsou doprovázeny jednoduchým až primitivním textem a tak mnohdy čtenář ani nemusí umět číst a ve většině případů je to dokonce pro dobrodružstvíchtivého analfabeta výhoda oproti alfabetovi, který má často z celého díla ještě větší pocit autorovy neschopnosti vyjádřit se. To vás ale asi nepřekvapuje. Co Vás určitě překvapí však bude zjištění, jak vlastně takový komiks vznikl a kdo je jeho původním tvůrcem.

Jára Cimrman, který jak známo byl odborníkem na literaturu, měl také velmi vyvinutý smysl pro novinky, které se mohou co nevidět vyskytnout. A tak, když měl pocit, že komiks má v příštích několika málo letech spatřit světlo světa, rozhodl se, že než tento tak učiní, pokusí se ho lidem zavčasu zprotivit. Historicky první komiksovou postavou byl Cimrmanův Zloduchman (původně zamýšlel se jménem Zloduch, ale brzy si uvědomil, že vzhledem k charakteru žánru, nebezpečí zrodu komiksu hrozí v některé z anglicky mluvících zemí a tak přidal k jeho jménu koncovku „man“). Zloduchman byl opravdu zloduch, který přímo létal po městě, zapaloval domy a pokud omylem zapálil prázdný dům, sbíral lidi po ulici a házel je do těchto hořících obydlí. Na ulicích si pak vybíral hlavně děti, ženy a starce. Jeho protivníkem byl Dobroduchman, který postižené zachraňoval, vracel je zpět na ulici a hasil požár, čímž mařil Zloduchmanovu celodenní práci. Jak je tedy vidět, tito dva Cimrmanovi první hrdinové komiksu nebyli nijak zvlášť velkými přáteli.

Samozřejmě, že pokud chtěl Zloduchman takto nekale působit na město a jeho obyvatelstvo, musel mít určité finanční zázemí a není třeba dodávat, že takovému hrdinovi je třeba nadlidských schopností. Co tedy stálo na počátku Zloduchmanovy kariéry? Původně to byl bezvýznamný pracovník jedné velmi významné továrny na zpracování oceli. Byl zde zaměstnán jako kytovač oken a dveří. Vše se však změnilo, když jednoho dne byla doručena na jeho pracoviště neobvyklá zásilka materiálu. K výrobě kytu totiž používal jáchymovský smolinec, který jak se čtenář brzy dozví, je radiokativní. Vše by bylo vpořádku, až na jednu maličkost, kdyby totiž součástí oné zásilky nebyl brouk, který si na energii ve smolinci zvykl a zaútočil na našeho hrdinu v okamžiku, kdy se jej snažil od jeho oblíbené hrudky odlepit. Brouk byl chováním oné osoby podrážděn natolik, že ji kousl, načež se v jejím těle nastartoval běh chemickobiologickofyzikálních změn. Osobnost kytaře byla od základu změněna a tato už od pohledu nevinná, až milá osoba, se změnila na nemilého až mrzoutsky nebezpečného netvora. Tento netvor pak okamžitě započal své dílo zkázy. Prvním úkolem bylo zmocnit se továrny. Oznámil rafinovaně všem jejím zaměstnancům, že jsou propuštěni a že zítra již nemají chodit do práce. Když se majitel továrny dozvěděl o politováníhodné situaci ve své továrně, spáchal sebevraždu a celou továrnu odkázal Zloduchmanovi. Že se jednalo o podvod, není třeba dodávat. Zloduchman přijal zaměstnance zpět a z nadhodnoty, kterou vykořisťovaní zaměstnanci produkovali, si vybudoval doupě a pořídil vše potřebné k výkonu své nekalé činnosti. O jeho brutalitě svědčí i to, že například, když starci a děti z ulice zmizeli, začal navštěvovat domovy důchodců a mateřské školky s ne zrovna charitativními úmysly.

Historicky první vydání komiksu bylo během několika málo hodin rozebráno. Všech 20 výtisků, které Cimrman poslal z Kalužovic do Červené Lhoty (jsou od sebe vzdáleny asi 5 kilometrů) bylo zabaveno C. a K. strážnictvem po přečtení jedním z jeho příslušníků, který uměl číst. Důvodem bylo údajně šíření paniky a z toho plynoucí hrozící veřejné ohrožení. Marně se snažil Cimrman vysvětlit, že se jedná pouze o fikci. Pojednání bylo natolik působivé, že dokonce jeden z policistů zamknul svého děda do sklepa a odmítal ho pustit, dokud nesepíše závěť, samozřejmě ve prospěch daného policisty. Cimrman byl předveden na policejní stanici v Červené Lhotě a tam mu bylo zakázáno podobný typ literatury psát a rozšiřovat. Cimrman si uvědomoval, že nařízení je za daných okolností moudré, ale na druhou stranu si také byl vědom nebezpečí pro lidstvo, které se neodvratně blíží. Upustil od svého původního plánu otestovat komiks na obyvatelích Červené Lhoty, kteří se svou mentalitou podle jeho výzkumů nejvíce podobali Američanům a další svoji zásilku komiksu poslal přímo do Nového Jorku. Aby nevzbudil podezření, balík s komiksy opatřil nápisem: „Pozor, obalový materiál!“

Od Cimrmana asi bylo trochu naivní se domnívat, že tato tiskovina zůstane při jejím putováním přes moře bez povšimnutí. Když na lodi si kapitán nedbaje povinnosti dopravit zboží bez újmy na místo určení hodlal zabalit tlačenku do jednoho z čísel komiksu, se po náhodném spočinutí zraku na něm tak zabral do děje, že najednou přestal vnímat okolní realitu a své podřízené odbýval slovy: „Udělejte to jako obvykle.“ Zdálo by se, že po přečtení příběhu se vrátí zpět ke svým obvyklým povinnostem a bude se znovu chovat tak, jak se kapitán zaoceánské lodi chovat má. Opak byl však pravdou. Okamžitě nechal celou loď prohledat, zda se na ní nevyskytuje ukrytá bomba, potápěč se musel několikrát ponořit do hlubin moře, aby pak mohl sdělit kapitánovi, že opravdu žádný záškodník ve speciálním neoprénu se nesnaží provrtat v trupu lodi díru, či odmontovat lodní šroub. Činnost lodního biologa byla omezena na pravidelný odchyt ryb a jejich zkoumání, zda se skutečně jedná o živé ryby a ne o miniaturní samonaváděcí torpéda. Na stožáru nechal držet nepřetržitou hlídku, která měla dávat pozor, zda nepřilétá nějaká osoba. Hlídku upozornil, aby byla ve střehu, že ona osoba může být převlečena za obrovského racka. Kapitán zavedl ještě mnoho dalších opatření, která však spíše ohrožovala, než chránila bezpečnost plavby lodi a tak není divu, že budoucí abonenti Zloduchmana, se tohoto čísla, které neslo název: „Důchodci na Atlantiku“, nikdy nedočkali.

Cimrman se o této tragedii také dozvěděl (asi po dvaceti letech marného čekání na ohlasy ze zámoří) a tak se rozhodl, že příští zásilku doručí osobně. Stejně se chtěl vydat do Ameriky, tak hodlal zabít dvě mouchy jednou ranou. Nakonec zabil mouchy tři, neboť se potřeboval zbavit věřitelů, kterým už dlužil nemalé finanční prostředky. Toho posledního, který mu poskytl značnou peněžitou částku na tuto cestu nachytal na velmi průhlednou pohádku o majetném strýčkovi z Ameriky, který čeká s otevřenou náručí na svého synovce, aby mu mohl věnovat část svého značného majetku na uhrazení dluhů a bohaté odměnění jeho věřitelů za důvěru, kterou ve svého poctivého dlužníka vložili. Jára ale na této nešťastné cestě neměl vydělat. Dokonce pak tvrdil, že kvůli ní přišel o post ministra, v rodící se československé vládě. Zatímco Masaryk cestuje z Ameriky do Československa, Cimrman se vydává opačným směrem. Ministerstvo pro všeobecný rozvoj tak bere za své. Alois Rašín vznáší pochybnosti o Cimrmanových majetkových poměrech. Járovy dluhy vyplouvají napovrch. Komiksy navíc přiváží pozdě, už jsou přes deset let známy. Přestože se je rozhodl zatajit a také zapečetit, nedokázal pomlčet o svém novém díle: „Démon na transatlantiku“, námořníkům povyprávěl kus děje a zapříčinil tak tři případy muže přes palubu. Už to prostě nevydrželi poslouchat. Ještě na ně do moře volal: „Pánové, a to jste ještě neviděli ty obrázky.“

Do Států dorazil za dob prohibice a byl jí tak znechucen, že ve svém cestopise píše na jednom místě toto: „Když jsem dorazil do Států, řádila zde zrovna prohibice.“ Jára s ní hrubě nesouhlasil a rozhodl se, že si tam stůj co stůj založí hostinec. Recept na vaření piva měl svůj a chmel si vypěstuje taky sám. Navíc ho napadlo, že by jeho nový kladný hrdina komiksu holdoval alkoholu. Alkohol mu dokonce dodával výjimečných schopností, kterých využíval při záchraně lidstva. Počítal s tím, že každý mladý Američan se shlédne v tomto hrdinovi, začne si shánět alkohol kde se bude dát, až nakonec prohnilá prohibice úplně padne. Jeho hrdina se jmenoval Al Capone. S touto postavou se skoro ztotožnil, protože jak policie v jeho komiksech pronásledovala Al Caponeho, tak v reálném životě pronásledovala jeho samotného. Původně komiks neměl valný úspěch. Příhody Aloise Kapouna ze Slepičí Lhoty, který propašoval zaoceánskou lodí pálenici a dva sudy piva do Ameriky, americké čtenáře zrovna neohromil. Když ale na radu jeho stálého abonenta Karla Kolacka změnil jméno hlavního hrdiny právě na Al Capone, pocházejícího z Los Angeles, úspěch byl téměř okamžitý. Komiks byl tak populární, že dokonce jeden z recidivistů si toto jméno přivlastnil. Nikdo už nám asi s určitostí neřekne, zda byl Járův tajný hostinec U Kapouna tak hojně navštěvován kvůli jeho vyhlášenému pivu, či komiksu.

Jára ale chtěl využít komiks i k prospěšným účelům. Sepsal jakýsi komiksový slabikář, který však vydal pouze v češtině, čímž chtěl docílit toho, že americká mládež se hromadně naučí číst a zároveň taky mluvit česky. Když si pak uvědomí, že sice latinku umí, ale do schopnosti číst anglická slova mají ještě hodně daleko, raději zůstanou u češtiny. Cimrman se ale přepočítal. Tento komiks nešel vůbec na odbyt. Jeho obsah se totiž podobal dnešním běžným slabikářům. Konkurenční americký komiks v anglickém jazyce byl sice na daleko nižší úrovni, ale svou akčností a násilím si získal milióny srdcí malých budoucích čtenářů. Nemluvě o tom, že si některé věty z toho našeho vypůjčil, pouze je umístil jinam. Například místo: „Máma mele maso.“, se objevuje v americkém ekvivalentu: „Táta seká sousedovu hlavu.“ „Táta seká sousedovu ruku.“... a už o pár vět dále: „Máma mele maso.“ Pak se nemůžeme divit, že se mladí američtí čtenáři naučili nejdříve číst místo slov: „květina“, „vláček“, „vatra“, „chlév“, slova: „ledvina“, „sekáček“, „játra“, „krev“.

Za zmínku pak ještě stojí Járova ilustrovaná kniha pro děti, která již svým názvem: „Alenka v říši líhu“, prozrazuje její záměr. Nesetkala se však s kladným ohlasem, spíše naopak. V radikálním státě Ohio byla dokonce zapsána na černou listinu zakázané literatury. Tam zaujala své místo hned vedle dalšího Cimrmanova díla: „Pálím, pálíš, pálíme, aneb 100 a jeden způsob jak vypáliti kořalku.“

Jára se po roce vrací s nepořízenou domů. Prohibici nepokořil, ministerské křeslo v nedohlednu, komiks rozšířen a oblíben po celém světě. Navíc ani není uznán jeho autorem, což mu v tomto případě až tak nevadilo. Na druhou stranu však vstoupil do povědomí amerického lidu jako umělec neobyčejných kvalit. Dokonce byl během svého pobytu požádán jedním hnutím, aby vytvořil novou americkou hymnu. Ta také vznikla a byla předána příslušným úřadům. Melodie to byla opravdu krásná, ale text byl v češtině a mnohým se zdál podezřele krátký. Důvodem, proč se hymna nakonec neujala, byl právě její text, který zní:
Amerika, Amerika,
celá země už naříká,
s probicí v rozpuku,
s těžkou krisí na krku.

Jára Cimrman přežil 1.světovou válku. Podrobnosti najdete v úvodní přednášce | První z mnoha div. her objeveného díla, má název : Vetřelec | O průběhu vyzvednutí nalezeného díla Járy Cimrmana Vás informuje část : O našich vykopávkách | Možná, že Vás také zajímá, co jsme nalezli. | Jestlipak víte, kdo vynalezl zapalovač? | Nyní zde máte také možnost se dozvědět, jaké bývaly Vánoce Járy Cimrmana. | Cimrman také psal pohádky. | Objevili jsme povídku ze Slovácka s názvem : Sázka. | Druhá námi objevená div. hra má název : Objevení Ameriky. | Několik fotografií naleznete v části Jára Cimrman v obrazech. | Někdy až kruté, jsou osudy vynálezce (a jeho okolí). | Naše reakce na dotaz, který nám přišel e-mailem má název Sochy Járy Cimrmana. | O tom, co přimělo Cimrmana psát akční divadelní hry. | Cimrman byl skvělý, mnohdy však nedoceněný pedagog. | A jaký byl detektiv? | Jára Cimrman založil literární skupinu, která si říkala Paliči. | Za pozornost také stojí Járovy první okamžiky života. | Co nám tak dlouho trvalo? Složit zámkovou skládačku. | Věřte nebo ne, Cimrman se podílel i na Švejkovi. | O tom, jak a proč vznikl komiks. | Jára se zabýval také archeologií. | Jak se Vám stránky líbí, nebo nelíbí se dozvíte ve Vašich ohlasech a reakcích.