Zapalovač

To, že Karl Auer je praotcem zapalovače, ví dnes už každý malý kuřák. To, že pradědem zapalovače je Jára Cimrman, však nevěděl dosud nikdo, i když musíme připustit, že to mnozí z nás tušili (většina naší skupiny určitě). Zde se Vás budeme snažit informovat o tom, k jakým vylepšením Cimrman došel, jaké problémy ho postihly a čeho nakonec docílil.

Karl Auer ještě tahal dřevěné křesadlo po dvoře, když Járovi Cimrmanovi vybuchl první sud benzinu, který si podomácku nakrakoval z ropy, kterou mu daroval arabský šejk Ahmed na pokusy. Zanedlouho potom zkonstruoval zapalovač, který byl velmi spolehlivý - pravděpodobnost zapálení hořáku jiskrou křesadla dosahovala až 40% a spolu s jeho velkou nevýhodou - relativně vysokou spotřebou, nakonec alespoň napomohlo tomu, že jeho popáleniny rukou, které nejednou v průběhu pokusů utrpěl, nebyly vážné. (Je zajímavé, že místo toho, aby si k tomuto účelu vynalezl teplotně odolné rukavice, raději si vyrobil mast, která přispěla k rychlému hojení popálenin.) To platilo do té doby, než Cimrman zjistil, že hořák musí být teplotně odizolován od zbytku zapalovače, za který je tento uchopen. Když tento problém byl vyřešen, došlo i na již zmiňovanou spotřebu. To, že obsah nádobky - 3 dl benzinu byl vypálen asi za 3 sekundy po zažehnutí plamene, bylo jistě zklamáním. Řešení se naskýtalo několik - od alternativy vrátit se zpátky k zápalkám až po použití 20-ti litrové nádoby, kterou Cimrman nakonec zvolil za ideální řešení. Nádoba byla upevněna na záda pomocí popruhů kolem ramen a z ní vedla hadička do zapalovače. Nevýhodou však bylo, že vlastní zapalovač musel být nesen tak, aby byl níže, než hladina kapaliny. To samozřejmě velmi ztěžovalo kuřákům zapálení si cigarety, když nádrž nebyla plná. Na třesoucího se člověka ležícího na zemi, v horším případě v mezi hlavou dolů za účelem využití poslední kapky, která v nádobě ještě zbyla, nebyl pro kolemjdoucí pěkný pohled. Cimrman samozřejmě navíc dobře věděl co to je, když kuřák má cigarety, ale nemá oheň a tudíž si je nemá čím zapálit. Bylo jasné, že pokud se takový závislý občan ocitne jinde, než na místě, kde se nachází sklad paliva, propadne zoufalství a pokusí se obstarat si oheň jinak - od lupy počínaje, tětivou konče. Proto Cimrman navrhl postavit kolem cest kuřácké stanice, na kterých si může kuřák palivo doplnit. Tato myšlenka se nakonec uskutečnila v podobě benzinových čerpacích stanic.

Tato populární varianta zapalovače: "Kanystr" (Cimrman je měl hned tři) však bohužel v této podobě neměla dlouhý život. Cimrman původně předpokládal, že tento model bude oblíbený a žádaný hlavně u vojáků a tak pohotově složil reklamní slogan: "Špion, zběh i rotmistr, obdivují Kanystr.", kterým chtěl celou věc podpořit, bohužel i tato snaha nakonec vyšla vniveč. Lidé stále dávali přednost klasickým zápalkám a to pro jejich celkovou nižší hmotnost a nižší pořizovací i provozní náklady. Jediným, čím mohl v prospěch "Kanystru" argumetovat byl fakt, kolik stromů může být díky tomuto zázraku vědy zachráněno. Nakonec však na něj zanevřel i samotný Cimrman. Jednoho dne se totiž procházel lesem a tento zapalovač zrovna používal k odhánění dotěrných komárů. Zakopl však o pařez a spoušť byla na světě - vzniklý požár zlikvidoval půl hektaru lesa. Ještě, že Cimrman zrovna testoval nový azbestový skafandr, jinak by patrně bylo o jednoho génia na světě méně.

I přes tyto zdánlivé nezdary se přece jenom nakonec tohoto vynálezu v určitých obměnách s úspěchem využilo, či zneužilo. Zneužitím je bezesporu plamenomet, který byl používán ve válkách a naopak určitě záslužným činem byl vznik postřikové konve, při jejímž zrodu stál právě Cimrman. A právě o ní si řekneme více.

Celý zemědělský svět mohl slavit - byl objeven další zázrak vědy a techniky. Cimrman dal světu postřikovou konev a najednou před ním stál nelehký úkol: prosadit tuto novinku tam, kde měla největší význam - na vinicích. Vydal se tedy na Slovácko, do kraje vínu zaslíbeného, aby zde v praxi ukázal, co tento výdobytek moderní techniky dokáže. Putoval po jednotlivých obcích a pořádal přednášky na téma: " Vinohrady včera, dnes a hlavně zítra" o pěstování vinné révy a jejím ošetřování, k dosažení maximálních výnosů. Setkal se však pouze s nepochopením a nejednou sklidil i posměch. Nejčastější hlasy, které zazněly z řad vinařů byly typu: "jak nám může člověk, který neviděl vinnou révu ani z půl metra radit, jak ji máme pěstovat?" Cimrman na to odpověděl: "Možná, že se budete divit, ale já mám doma hned 10 hlav této plodiny, takže vím o čem mluvím." Tímto, ač pádným, argumentem, samozřejmě v této lokalitě nemohl uspět. O tom, jak marné jsou jeho snahy přesvědčit hospodáře formou přednášky svědčí fakt, že jednou musel dokonce z pohostinské místnosti uprchnout před rozzuřeným davem. Jeden z místních pěstitelů mu pobaven jeho přednáškou řekl: "vy byste nerozpoznal vinohrad od lánu sukovic." Tímto Cimrmanova trpělovist již přetekla a proto mu odpověděl: "jak jsem tak procházel místnímy vinohrady, u vás by to byl problém i pro zkušenější odborníky." Tímto si proti sobě poštval větší část publika, která se začala rozzuřeně sápat na pódium. Cimrmana by asi tento dav utloukl, nebýt té skutečnosti, že druhou část publika tvořili přespolní, v jejichž vesnici byla hospoda zrovna zavřena. Tato část obecenstva se na Cimrmanovu námitku dala do bouřlivého smíchu, načež místní občané nechali Cimrmana Cimrmanem a pustili se do přespolních. Jakmile bitka vypukla, Cimrman se dal na útěk. Daleko v bezpečí si pak řekl: "To jsem ani netušil, k čemu může být dobrá zavřená hospoda."

Když odcházel z poslední přednášky s tím, že jsou všechny jeho snahy marné a že se asi domů vrátí s nepořízenou, zaslechl z jednoho sklepu zpěv. Usoudil, že je tam veselo a kde je veselo, tam není nouze o dobrou vůli. Vkročil tedy do útrob sklepa a okamžitě obdržel od jeho majitele sklenku vína. "Napi sa, dneskáj slavím." "A co slavíte, mohu-li se zeptat?" "Ále, po cestě sem, sem ztratil klíčky od sklepa a myslel sem, že sa budu moset vrátit dom. A tady Franta Kolomaz jich našel, takže mně ušetřil cestu. Pochopíte, že sa to mosí pořádně zapit." "Ano, to je opravdu pádný důvod k oslavě. Je tu ale možnost, že v blízké budoucnosti budete mít ještě častější a daleko větší důvody slavit své úspěchy." "Pravda? No to by mňa ty důvody zajímaly." "Jde o můj nejnovější vynález a zároveň nepostradatelného pomocníka každého pěstitele vinné révy. Je to postřiková konev. Vpusťte mne na vaši vinici a nebudete litovat, odměnou vám budou výnosy, které nebudou mít v širokém okolí konkurenci. Uvědomte si, že právě u vás může nastat nová etapa vinohradnictví." "Tož ba", vykřikl majitel sklípku, "ty si ten mudrlant z té hospody." Cimrman na to: "soudě podle vašich monoklů bych řekl, že jste se té neblahé záležitosti také zúčastnil." "tož ba, u nás byla hospoda zavřená, tož co sme měli dělat?" Oba si padli do oka a Cimrman najednou věděl, že má vyhráno - dostal k dispozici kus vinohradu, na kterém měl ukázat, co dovede. Věděl, že vinaři musí ještě nějak zalichotit a tak mu pochválil jeho víno: "Ten Portugal je opravdu znamenitý." "Jaký Portugal? Dyť je to Tramín." Toto nepatrné Cimrmanovo zaváhání však již nemělo pro uzavřenou dohodu žádné následky.

Cimrman nelenil a hned druhý den ráno vzal konev na záda a vydal se na vinici. Tam se pak pustil do díla. Když Cimrman svou práci téměř skončil, dostavil se na vinohrad jeho vlastník, ne zrovna ve svěží formě a matně se začínal rozvzpomínat, co minulou noc s Cimrmanem ujednal. Cimrman jej uviděl a už z dálky na něj volal : "právě vstupujete na místo, kde se začínají psát nové dějiny vinohradnictví, nebude to dlouho trvat a vy se nebudete stačit divit, jakou proměnou projde právě váš vinohrad." Pěstitele ani tak nezaujal Cimrmanův proslov, jako pach, který se linul z postříkaných sazenic révy. Sám Cimrman si v zápalu práce nevšiml jedné fatální skutečnosti - nádoba postřikové konve totiž byla naplněna kapalinou, používanou ve variantě "Kanystr", tedy zapalovače. Ke skutečné katastrofě pak již stačilo málo - zapálit si fajfku. To se také bohužel stalo a vinice se v mžiku ocitla v plamenech.

Jelikož majitel vinice nebyl zrovna v dobré kondici a navíc poté, co vinohrad vzplanul se nebyl schopen ještě pět minut pohnout z místa, pohotový Cimrman si získal již slušný náskok. Samozřejmě si uvědomoval, že konev na zádech pro něj znamená, již beztoho zbytečnou, zátěž a tak se jí po několika stech metrech sprintu zbavil. Když se poškozený probral z šoku, jal se Cimrmana stíhat. Zanedlouho však zjistil, že má co dočinění s vrcholovým sportovcem a tuto honičku vzdal. Svůj hněv si alespoň vylíl na konvi, kterou v záchvatu zuřivosti rozšlapal. Cimrmanovi pak nepřímo vzkázal, aby se mu raději zdaleka vyhýbal, nebo by se (a zde parafrázoval Cimrmanova slova) také nemusel stačit divit, jakou proměnou projde jeho vlastní obličej. Po mnoha bezesných nocích ve slováckých sklepech, kde se Cimrman skrýval, očekávajíc odvetu, se nakonec vydal na cestu domů. Během této doby zde složil básnickou sbírku: "Z kyjovských sklepů", kterou bohužel před návratem domů celou zapomněl. Říká se ale, že místní lidé si alespoň část této sbírky zapamatovali a některé její verše se dokonce vyskytují ve známých písních zdejších dechových a cimbálových hudeb. V demižónu se nám pak podařilo nalézt výstřižek ze Slováckých listů, kde se mimo jiného píše: "Letos napadli naše vinohrady tyto choroby a škůdci: Oidium Tuckeri, Plasmopara viticola, Botrytis cinerea, Penicillium glaucum, Klopuška vrásčitá, Štítenka zhoubná a Jára Cimrman."

Možná, že se to bude zdát neuvěřitelné, ale tito dva lidé, se kterými si osud tak nepříjemně zahrál, se stali nakonec velikými přáteli. Cimrman si totiž dobře uvědomoval, že vzniklou škodu musí každopádně nahradit a tak nešťastnému vinaři po několika měsících předal odpovídající množství sazenic vinné révy, které si přivezl z Francie. Tyto sazenice Cimrman získal od Pierra de Coubertina jako odměnu za to, že mu při jednom z jejich četných setkání vnukl myšlenku novodobých olympijských her.

Jára Cimrman přežil 1.světovou válku. Podrobnosti najdete v úvodní přednášce | První z mnoha div. her objeveného díla, má název : Vetřelec | O průběhu vyzvednutí nalezeného díla Járy Cimrmana Vás informuje část : O našich vykopávkách | Možná, že Vás také zajímá, co jsme nalezli. | Jestlipak víte, kdo vynalezl zapalovač? | Nyní zde máte také možnost se dozvědět, jaké bývaly Vánoce Járy Cimrmana. | Cimrman také psal pohádky. | Objevili jsme povídku ze Slovácka s názvem : Sázka. | Druhá námi objevená div. hra má název : Objevení Ameriky. | Několik fotografií naleznete v části Jára Cimrman v obrazech. | Někdy až kruté, jsou osudy vynálezce (a jeho okolí). | Naše reakce na dotaz, který nám přišel e-mailem má název Sochy Járy Cimrmana. | O tom, co přimělo Cimrmana psát akční divadelní hry. | Cimrman byl skvělý, mnohdy však nedoceněný pedagog. | A jaký byl detektiv? | Jára Cimrman založil literární skupinu, která si říkala Paliči. | Za pozornost také stojí Járovy první okamžiky života. | Co nám tak dlouho trvalo? Složit zámkovou skládačku. | Věřte nebo ne, Cimrman se podílel i na Švejkovi. | O tom, jak a proč vznikl komiks. | Jára se zabýval také archeologií. | Jak se Vám stránky líbí, nebo nelíbí se dozvíte ve Vašich ohlasech a reakcích.