O statečném potápěči
Jednoho krásného dne, který trvá 24 hodin, přičemž každá hodina se… (vyňato) … a nazýváme je pikosekundy, se v zemi, námořní plavbě zaslíbené - Portugalsku, která má rozlohu 92000 čtverečních kilometrů, s hlavním městem Lisabon, počtem obyvatel 6 milionů (t.r.), ležícím na Pyrenejském poloostrově na západě Evropy vydala na plavbu loď. Měla za úkol nalézt vrak lodě, která vyplula před třiceti lety a hledajíc vrak lodě s nákladem banánů zmizela patrně v jednom z nejhlubších míst Světa, v Utrahovu příkopu, který má hloubku 11 kilometrů. Když loď byla na místě, jeden z potápěčů se oblékl do skafandru a vydal se do útrob oceánu. Nebyla to lehká práce, neboť těleso ponořené do kapaliny je nadnášeno silou, která se rovná váze kapaliny tělesem vytlačené, což koneckoncům tvrdil již Archimedes. V jeho neprospěch hrála roli hustota mořské vody, která byla značně ovlivněna přítomností soli. Cesta byla navíc zdlouhavá, neboť lidský organismus se velmi pomalu vyrovnává se změnou tlaku. Tlak se zvyšuje s rostoucí hloubkou, což je pro potápějící se osobu zvlášť nepříjemné. Kolem něj se potulovala všelijaká havěť, které říkáme "mořští tvorové". To také našemu potápěči kolikrát nepřišlo vhod, zejména v okamžiku, kdy si na něj zasedla chobotnice, které nechtě udělal na chapadlu uzel, když si jej spletl s lanem a pronásledovala ho asi 1 kilometr do hloubky. Skončit v chapadlech takové chobotnice, to taky není žádné povyražení. Mořští koníci, kteří se od těch suchozemských liší tím, že nemají kopyta, hmotností a rozměry vesele skotačili a nejednou zaťukali na sklo jeho kukly, ale on věděl, že v žádném případě nesmí otevřít, sic by mu nateklo do skafandru. Potápěče také lákalo pohladit si rejnoka elektrického, ale naštěstí si včas vzpomněl na Ohmův zákon a od svého záměru upustil. S přibývající hloubkou se mořští tvorové vytráceli a ti co zbyli, měli spíše sploštělý tvar a tak se náš potápěč zanedlouho setkal se strakatým plechem. Dobře věděl, že dno už nebude daleko a tak se připravil na "přistání". Co si ale neuvědomil byla skutečnost, že vůbec nezahlédl loď, kvůli které vlastně celou výpravu do útrob oceánu podnikl. Když nakonec jeho nohy narazily na pevné dno, nalezl alespoň šroubek, který, jak se však nakonec ukázalo, pocházel z jeho skafandru. Potápěč si neodpustil rázné dupnutí, aby se přesvědčil, že je opravdu na dně a to neměl dělat. Dno pod ním povolilo a náš potápěč prosvištěl vzduchem jakési jeskyně. "Že bych se octl v bájné Atlantidě?", pomyslel si. Samozřejmě, že v případě Tichého oceánu to byl čirý nesmysl. Nečekaně vysoká teplota a hlouček rohatých chasníků s vidlemi v chlupatých černých rukou ho dlouho nenechali na pochybách - byl v pekle.
| |
"Tak vás tu pěkně vítám", pronesl jeden z nich, jehož zjev nasvědčoval tomu, že se jedná o samotného vládce pekel - Lucifera, "a doufám, že se zde budete cítit jako doma." "To silně pochybuji, dosud nejsem ženat", pohotově odvětil potápěč. "A odložte si, tady vám rozhodně zima nebude." Potápěč odložil skafandr, načež ho přepadl záchvat kašle. "Zima mi není, ale nějak se mi špatně dýchá, myslím, že je tu nějaké neobvyklé složení vzduchu", řekl potápěč a měl pravdu. Na Zemi byl totiž zvyklý, že ve vzduchu je obsaženo 78% dusíku, 21% kyslíku a zbytek připadá na vzácné plyny, alespoň tedy v těch lepších případech. Zde však ve vzduchu vzácné plyny vůbec nebyly vzácné a podle jeho odhadu množství síry zde asi 100000 násobně překračovalo normu. "To víte, my si tady na tu ekologii zas tak nepotrpíme, takže pokud se k nám dostane nějaký ten alergik, tak to už je pro něj opravdu za trest", odvětil Lucifer. "To jsou tedy opravdu kruté podmínky, tak to vypadá, že zdejší obyvatelé tu nejsou dvakrát spokojeni. Tady mi to připadá skoro jako v šatlavě. Na jak dlouho vlastně musí tito lidé zde přebývat? " "Tady jste v pekle, tady je to nafurt." "Takže vlastně na doživotí?" "Na doživotí?, to asi není ten správný výraz. Ti lidé jsou už totiž po smrti." "Takže nadosmrtí?" "Já bych se držel termínu - nafurt." "Takže odtud se vlastně nikdo nedostane?" "Samozřejmě, že ne. Ono vlastně ani není kam." "A co třeba na kauci?" "Milý pane potápěči, my tady peníze nevedeme." "Nevedete peníze? To mi trochu připomíná jedno zřízení, které se nazývá komunismus." "My máme s komunismem společného víc, než si myslíte. Víte, dokonce zde zřizujeme celý sektor pro komunisty." "Chcete říct, že Marx tady bude mít celý sektor sám pro sebe?" "Řekl jsem komunisty, ne komunistu. Blíží se rok 1917 a pak už to tu bude komunisty přeplněno. Nějaký Uljanov to tady bude kolaudovat." "To se má tedy na co těšit." "To víte, ten kdo dělá peklo druhým za života, nemůže po smrti očekávat nic jiného, než zase peklo."
| |
"Tak, už jsem vše viděl, máte to tady opravdu hrozné a teď doufám, že mě vrátíte zpátky na Zem." "Nechcete tady už zůstat? Nevím jestli to má cenu se sem zase za 4 roky vracet." "Jak to za 4 roky vracet?" "Nerad vám to říkám, ale za čtyři roky vás sežere žralok. Nechcete si tu hrůzu ušetřit?" "Jen mě pěkně vraťte zpátky na Zem. Čtyři roky není žádná dlouhá doba, ale je to furt lepší, než trčet tady v pekle." "No jak myslíte, ale hned vás nepustím, nejdřív musíte spravit tu díru, kterou jste nám udělal, jinak nám tu bude zatěkat. Čím dříve budete hotov, tím déle budete na Zemi." Našemu potápěči se dvakrát nechtělo opravovat díru a tak řekl Luciferovi, že se nejprve porozhlédne po okolí a v duchu doufal, že se mu podaří utéci. "No jak myslíte," odvětil znovu Lucifer, "ale čím dříve budete hotov, tím déle budete na Zemi." A tak náš potápěč opustil Lucifera a dal se na vandr peklem.
| |
Potápěč procházel chodbami pekla a stále se mu naskýtal stejný obrázek: zlomená osoba stála uprostřed ohně a svíjela se v křečích bolesti. "Jak se vám daří?", oslovil potápěč jednu z nich. "Ani se neptejte, horší už to být nemůže, je to strašné tady stále tak stát a nechat se šlehat plameny." "A proč si alespoň nesednete?" "To vůbec nejde, o to je to horší." "Víte, já jsem měl jednou horečku - 40 stupňů celsia a vím jaká je to hrůza…" "To se nedá vůbec srovnat, tady je nejmíň 400 stupňů celsia, to je v přepočtu 752 stupňů fahrenheita. Takový posmrtný život jsem si snad ani nezasloužil. Stále být v tak strašném vedru." "Nevím proč si stěžujete, Lucifer mi říkal, že tu máte denně jednu koupel. To se zas vždycky pěkně zchladíte." "To je pravda, ale ta koupel je v lávě. To se 2 roky koupeme v jedné lávě, aby se ušetřilo a pak vylejeme vanu a tím aktivujeme na Zemi sopku." "A co to vlastně je ta láva?" "To ani nechtějte vědět, to je lázeň z rozžhaveného železa a jiných, za normální teploty pevných prvků." "Tak to není tak strašné, představte si, že byste se měl koupat v ledové vodě. A máte k dispozici alespoň pěnu do koupele?" "Milý pane, tady nejste v lázních, ale v pekle." "Hlavu vzhůru brachu, uvidíte, že zas bude lépe. Myslím, že to utrpení zbytečně přeháníte." "To si řekneme za 4 roky. Uvidíte, že budete mít tady na to úplně jiný názor." Potápěč nechal "trestance" na pokoji, jestli se to vzhledem ke zdejšímu prostředí a okolnostem vůbec dá takto nazvat a pokračoval dál v cestě.
| |
"A za co tu stojíte vy?", zeptal se potápěč dalšího nešťastníka. "Ale, zabil jsem svého bratra." "A jak jste ho zabil?" "Otrávil jsem ho jedem." "Vidíte, jak se vražda nevyplácí? Na Zemi jste za to určitě seděl a teď navíc za to tady stojíte." "Tak hrozné to zas nebylo. Na Zemi jsem to uhrál na sebeobranu, tady mi to však už neprošlo." A tak náš hrdina procházel chodbami, potkával stále další a další "lidi" a snažil se je utěšovat. Vše bylo však zbytečné a on sám dobře věděl, že to k ničemu nevede. Když ušel již pěkný kus cesty, najednou ho zaujaly dvě rohaté osoby, nesoucí velkou červenou hvězdu. "Kam to nesete?" "To víte, komunisté musí mít stále něco extra, včera jsme tam táhli tribunu." "A proč jim to tam nosíte? Nevidím důvod, proč byste jim měli zpříjemňovat jejich prostředí." "Právě naopak, oni se budou muset stále na to dívat a tlouci se do hlavy, co to na té Zemi vyváděli." A tak náš hrdina minul ještě transparent: "Se Sovětským Svazem do věčných pekel" a na jeho cestě, se mu měla naskytnout dosud nezvyklá situace.
| |
V rohu, jako v ostatních případech, stála zlomená, zkroušená osoba, ale co bylo neobvyklé, plameny na ni nešlehaly, místo nich stála vedle ní nějaká žena. Potápěč se tomu podivil a zeptal se "trestance": "Vy jste tak málo zhřešil, nebo tu máte protekci, že jste ušetřen utrpením, které podstupují ostatní trestanci?" Tato osoba mu smutným hlasem odpověděla: "Ba ne, spíše naopak, za svého života jsem byl velkým hříšníkem a tady v pekle se mi to vrátilo. Já tady podstupuji daleko větší muka než mí kolegové." "Pak tomu ale nerozumím." "Je to zcela jednoduché, ta osoba, která zde vedle mě stojí, je moje tchýně." Potápěč trestance politoval a když od něj odcházel, pomyslel si: "Já vím, proč jsem zůstal svobodný, mě budou naštěstí jenom šlehat plameny." (Pozn. Pro lepší představu se na heslo "tchýně", zeptejte svého otce.)
| |
Náš hrdina už ušel pěkný kus cesty a nezvyklý obrázek, který se mu naskytl pokládal zprvu za přelud, způsobený celkovým vyčerpáním. Skupina čertů, které potkal, totiž měla na sobě nezvyklé oblečení. Potápěči to nedalo a zeptal se osoby, která mu připadala jako vůdce tlupy, co to mají za divný stejnokroj. Dostalo se mu od něj této odpovědi: "a tož v čom mame robit, ve smokingu, nebo co?" "Ve smokingu zrovna ne, ale proč nemáte na sobě to samé, co ostatní čerti?" "Protože my nesme žadny čerti, my sme hornici z Ostravy, my sme se sem nechcačky prorubali a ja to tady vedu, ja su Vařeja Libor." "Tak to jste na tom podobně jako já, já jsem zde taky omylem, tedy zatím." "A z kere ty si grupy, že ťa neznam?" "Já jsem potápěč z Portugalska, já jsem se sem propadl z Utrahova příkopu." "Tos asi taky rubal fest." "Já jsem nerubal, já jsem si jenom trochu dupl a už to bylo." "Maji to tady v pekle cele jakesi odfušovane, člověk trochu buchne krumpačom a je v pekle." "Já jsem si taky představoval peklo trochu jinak. Teď je ale potřeba najít cestu zpátky na Zem." "Tak to budete muset hledat sam. Většina grupy se shodla, že než se vratit ke svojim manželkam, to rači zostanu tady v pekle." "Tak to budu muset hledat cestu zpět sám." "Tož dobre pořizeni a kdybyste nahodu se octl v Ostravě, tak pozdravujte uhlobarona Kohlelieba a vzkažte mu, že už nevyfarame, že sme zavaleni v pekle."
| |
Jak je vidět, peklo je nejenom zvláštní tím, že se zde dorozumí všichni lidé, i když každý mluví svou řečí, ale také tím, že k překonání určité vzdálenosti v pekle nám stačí daleko kratší doba, než k překonání stejné vzdálenosti na Zemi. Právě proto, se náš hrdina hned druhý den octl pod jedním tureckým jezerem, jehož hloubka nebyla v jednom místě nikdy zjištěna. Snad proto také při menším otřesu začala voda prosakovat do pekla, aby do něj nakonec provalila díru a překvapeného potápěče osvěžila nečekaná sprcha. Peklo se však s takovou situací dokáže velmi dobře vyrovnat: všechnu vodu a vše, co je mokré vyvrhne zpět na Zemi. A tak se náš překvapený potápěč dostal na dno jezera. Náš hrdina byl ještě více překvapen, když na dně jezera spatřil osobu, která měla na zádech přivázaný dvoumetrový mramorový sloup. Tato osoba zjevně projevovala známky života a tak ji potápěč odvázal a dopravil na břeh.
| |
Další osoby stály zaražené u jezera a nemohly uvěřit svým očím. Byli to anarchisté, kteří se chtěli zbavit celé královské rodiny a začali princeznou. V hlavách se jim najednou začala honit představa, že osoba, která se náhle vynořila s princeznou v náručí, byla původně zakletá do mramorového sloupu a na dně jezera se proměnila zpět, do původní podoby. Jejich dlouhotrvajícího úžasu využila královská garda, která anarchisty posbírala jako špalky a uvrhla do vězění. Princezna si svého zachránce přivedla na zámek a veřejně oznámila, že co nevidět bude svatba. Její otec - král věděl, že musí dát svému budoucímu zeti za strádání, které prožil a ještě prožije, nějakou náplast a tak mu slíbil půlku království. Dlouho si lámal hlavu, jak turecké království rozdělit a nakonec přišel na šalamounské řešení: náš hrdina dostal evropskou část Turecka. Jen tak pro úplnost, větší část Turecka leží v Asii. Mezi čtyřma očima mu pak řekl: "anarchisté jsou horší než saň, saň maximálně sežere princeznu, ale anarchisté jsou schopni zlikvidovat celé království." A tak se náš hrdina oženil. Šťastně ženatému potápěči se začalo stýskat po své zemi, až se nakonec se svou ženou odstěhoval do Portugalska, když se vzdal nároku na své království a vrátil jej zpět svému tchánovi.
| |
Najednou byl náš hrdina mnohem spokojenější, než kdykoliv předtím a trápila ho pouze jediná věc - že za necelé 4 roky bude po všem. Čím více na to myslel, tím méně si to chtěl připustit a nakonec si uvědomil, že pokud se nepřiblíží moři, natožpak žralokům, peklo vyjde naprázdno a on bude spokojeně žít dlouhá léta. Po čtyřech letech se však stala nečekaná věc. Jeho tchýně - královna, se pohádala se svým manželem a ohlásila, že se nadobro odstěhuje do Portugalska za svou dcerou. Toto osudné a definitivní rozhodnutí padlo, když ji její manžel ve slabé chvilce nazval anarchistkou. Na tuto zprávu reagoval náš hrdina pohotově: oznámil své ženě, že jede k moři se potápět a krmit žraloky. Jeho ženě však bylo nejpodezřelejší, když ji muž kladl na srdce, aby v žádném případě nedopustila, aby její matka přišla do pekla.
|
|
