Járovy první okamžiky

O tom, že extrémní genialita se u Cimrmana projevovala už od mala jsme věděli, ovšem co teď jsme zjistili, i nám, silným povahám, vyrazilo dech.

Cimrman se totiž ještě nenarodil a už uměl mluvit. Této skutečnosti chtěl využít už při samém porodu a tak si přichystal pro tuto nevšední příležitost pár frází typu: "Heuréka, tak to je ten svět, o kterém jsem tak dlouho slýchával a snil", že pod bezprostředním dojmem pak jednu z nich vybere. Když však vystrčil hlavičku, jako první ho přepadl pocit, který je u živočichů obvyklý: první koho vidím, je má máma. On však jako první uviděl porodní bábu a tak první myšlenka která ho napadla byla, že si svůj mladý život záhy vezme. Zavčasu si ale uvědomil polohu, v které se nachází a správně usoudil, že tato osoba jeho mámou být nemůže. Tímto jeho silným zážitkem byl ale tak zmaten, že jeho první slova zněla: "Já sám!" Když doslova vylezl na svět, požádal o řádně vydesinfikovaný skalpel, aby se mohl odříznout od pupeční šňůry. K dispozici byl ale pouze nůž a tak se slovy: "To je vrchol, vy jste snad se mnou dnes nepočítali" pouto mezi sebou a jeho matkou jím přeťal. Na pupeční šňůře byl k údivu přihlížejících uzel. Cimrman si jej tam udělal, aby na nějakou důležitou věc nezapomněl až bude opouštět jeho dočasné stanoviště. Toto opatření se však minulo účinkem. Již tehdy trpěl sklerózou. Měl ale toho v úmyslu víc a tak požádal otce se slovy: "rychle, než to zapomenu" o papír a tužku. Zmatený otec jeho přání vyhověl. Co Cimrman v té chvíli psal, to nevíme, neboť když dopsal, jeho otec papír vzal, mrkl na něj a se slovy: "to nic není" jej zmačkal a zahodil. Bál se totiž, že jeho žena bude prohlášena za čarodejnici, jak to čítaval z knih o středověku. A skutečně, písmena, z kterých Cimrman skládal slova a věty, mohla být považována za ďáblova, protože se vůbec nepodobala těm našim. Cimrman totiž nemohl znát abecedu a tak si vytvořil svoji vlastní. Slýchával sice od své matky, jaký tvar má jaké písmenko, neboť ta v době těhotenství vysvětlovala abecedu své dceři - Cimrmanově starší sestře. Bohužel to nebylo nic platné, protože on stejně nikdy neměl ani ponětí, jak vypadá stříška, nebo měsíc. "A jak by jsi se chtěl jmenovat?", zeptal se pohotově otec, využiv skutečnosti, že jeho čerstvě narozený synek umí mluvit. "No to je přeci jasné, po otci", odvětil právě narozený syn. Tátovi ukápla slza dojetím. Bohužel předčasně, neboť synek dodal: "Cimrman". "Já myslím tvé křestní jméno." "Jára." A tak se stalo asi poprvé a nadlouho naposled v dějinách lidstva, že si novorozenec sám zvolil jméno - šťastný to člověk.

Ani nevíme datum narození, někde se uvádí 29. únor, ale také se traduje, že u Cimrmanů občas zapomínali trhat kalendář, na což také Jára pohotově reagoval hned po svém příchodu na svět: "opožďuje se vám kalendář." Když zjistil pravou příčinu, podivil se, že se ještě kalendář trhá manuálně. A tak tehdy přišel na svět jeden z jeho prvních vynálezů. Matce pak oznámil, že by měla pít červené víno, neboť se mu nelíbí její červené krvinky. Dodnes nevíme, co tím myslel. Otci vytkl, že ho pořád pošťuchoval a tak se musel každou chvíli hýbat, aby jej uklidnil, že je stále naživu. Jára zásadně nekopal, neboť jak poznamenal, je to dětinské.

Všechna pozornost byla věnována malému géniovi, zatímco jeho matka upadávala do mdlob, co to porodila. V tu chvíli si ji nikdo nevšímal a tak musel sám Jára zasáhnout: "copak nevidíte, že je rodičce nevolno?!", vykřikl. Matka dostala studený obklad. "Ovšem toto musí zůstat naším tajemstvím, to se nesmí nikdo dovědět, jinak nám Járu odnesou a budou na něm dělat pokusy." upozornil otec a přitom vložil ruku do Járových úst a začal vyklat jeho zubem, zda drží pevně. Ono, takové zuby u novorozeněte, to není nic běžného. Porodní bába souhlasila, ale sotva opustila dům radosti, už počala šířit zvěsti plné senzace po celém okolí. Prostě to nevydržela. Lidé ji však nevěřili ani slovo a začínali pochybovat o jejím duševním zdraví. Dokonce jeden zlý jazyk poznamenal: "není ani divu, že se baba zbláznila, vždyť rodila u Cimrmanů." To ale nebylo vše. Porodní bábu nejen začali považovat za šílenou, ale také ji přestali zvát k porodům, aby snad v nenadálém záchvatu dítěti neublížila. To už ji ale moc dopálilo. Plna hněvu se odebrala za původcem jejího neštěstí. Když stanula u Járovy automatické kolébky, kterou si sám navrhnul a s otcem sestrojil, pronesla mu tuto věštbu: "Ano, jsi geniální, ale tvou genialitu sotva kdo uzná. Nikdy se nestaneš tak slavným a váženým, jak by jsi díky svým schopnostem zasluhoval." Jára tehdy vtipně (posuďte sami) poznamenal: "To je vše? Tak to jsem si oddechl. Už jsem se lekl, že ve svých sedmnácti letech se píchnu o trn a budu 100 let čekat, než mě přijde vysvobodit princezna." "Však tebe ještě přejde smích", odpověděla porodní bába, zkratovala přívod proudu do kolébky, čímž vyhodila pojistky a odešla.

Každopádně tajemství zůstalo zachováno a tak už si musel Jára dávat pozor jen při návštěvě doktora, který chodil občas kontrolovat jak zdraví dítěte, tak matky, která se léčila z šoku. Jára věděl, že nesmí promluvit. Svůj, na kojence, zvlášť vyvinutý chrup ale zatajit ani zakrýt před doktorem nemohl. "Ani se nenadějete a váš chlapeček začne roztomile žvatlat", chtěl jednou doktor potěšit matku, ta však po těchto slovech div neomdlela. "Ale je to šikovný chlapec, teď mi dokonce nevědomky spravil čas na hodinkách", pronesl zase trochu udivený doktor. "Ale stejně se divím, že jeho zuby vám nedělají problémy při kojení". Po těchto slovech se Jára už už chtěl pochlubit se svým vynálezem, naštěstí si včas uvědomil, že ještě nesmí. Chtěl mu totiž ukázat chrániče na zuby, které byly podobné těm, co dnes používají boxeři, nebo hokejisté. Z Járy však genialita přímo vyzařovala a tak nebylo divu, že doktor vyřkl i tuto větu: "matko, můžete být hrdá, takové dítě se rodí jednou za pět set let." Matka si pomyslela:"a to se musí narodit zrovna mně." Jára si zase řekl: "ten člověk je ve své profesi opravdový odborník."

Ven ho rodiče brávali ve speciálně upraveném kočárku, aby viděl na cestu a vše mohl pozorovat a bádat. Bohužel první kočárek dlouho nevydržel. Když Jára lupou zkoumal strukturu suchého javorového listu, stačil ještě pronést větu: "to jsem blázen, co na tom ti Kanaďané vidí?" a poté kočárek zachvátily plameny. Soustředěný proud paprsků slunce lupou vykonal své. Když otec pak pronesl s povzdechem větu: "co budeme dělat?", ozvalo se z ohořelého torza: "vyrobíme kočárek nový, tentokrát nehořlavý." Otec měl samozřejmě na jednu stranu radost, že Jára toto neštěstí přežil, na druhou stranu mu ale musel odpovědět: "a za co? Nemáme na to peníze." Jára se na chvíli zamyslel a pak ho napadla myšlena: "půjdu do cirkusu a tam budu vystupovat jako zázračné dítě. Budu násobit, dělit, odmocňovat, integrovat a to by bylo, aby z toho něco nekáplo." "Žádně takové," obořil se na něj otec,"můj syn nebude dělat nějakého šaška. To tě raději prodám do otroctví." "To těžko. Jedině, že bys mě natřel na černo a poslal do Ameriky." "Tebe bych ani nemusel natírat, podívej se jak vypadáš." "A jak mám vypadat, když mi shořel kočárek? To se přece může stát každému." "A co včera?" "No tak jsem chtěl zjistit, na jakém principu funguje komín. Na druhou stranu jej není potřeba půl roku vymetat." "Ale zase jsme na tvé umytí spotřebovali tolik mýdla, že bysme si za to mohli nechat vymetat dva roky. A čím teď bude maminka prát?" "Vyrobíme mýdlo nové, lepší." "Vyrobíme! To zas budu muset vařit já. Copak ty můžeš něco vyrábět s těma tvýma ručičkama?! Ale co se tady budu hádat s nemluvnětem. A hlavně, ne abys doma vyprávěl, žes málem uhořel." "No to tak ještě. To by mě matka zabila. Řekneme, že jsme byli u kováře a já jsem spadl do strusky."

Nakonec si to Jára musel přece jen odpracovat. Otec využil jeho neobyčejných schopností při partičkách karet, které doma pořádal. Jára se motal kolem jeho protihráčů a pak mu znakovou řečí sděloval, co má kdo za karty. Nejednou se ozvala námitka některého z protihráčů, že ho Jára znervózňuje. Otec vždy odpověděl: "ale pánové, vždyť je to jen dítě. Nechme ho, ať si hraje. Mně tady vůbec nepřekáží." Pro velký úspěch, který s Járou sklízel si jej chtěl nosit do hostince, ale manželka mu to rázně zatrhla. Přesto se mu jej tam jednou přece podařilo propašovat a doma pak museli říct, že dělal pokusy s tabákem. Silně totiž páchl kouřem. Bylo to však stejně naposled. Už se tam nesměl ukázat. Udělal totiž rozbor turecké kávy a pak oznámil hostu, že je celá z cikorky, přestože on si objednal pravou. To ještě hostinský ustál, ale když jinému, značně podnapilému hostu sdělil, že právě pije pětiprocentní slivovici, už letěl i s otcem. To měli však paradoxně oba štěstí, neboť se ve dveřích srazili s hluchoněmým Karlem Špuntem, který byl pozván jako expert na znakovou řeč protihráči Járova otce. Járovo chování se jim začalo zdát příliš podezřelé. Jára ještě stačil oknem zakřičet: "Do klobásů se obvykle dává polohrubá a ne hrubá mouka!" To bylo snad poprvé, kdy si hostinský sám úmyslně židlí vysklil okno. "Pojď Járo, jdeme, tady už na sekeru asi nedostaneme." "Leda tak po hubě."

Doma Jára místo hraní si s hračkami (stejně skoro žádné neměl) vynalézal. A byly to opravdu skvosty. Svému otci sestrojil dokonce elektrický holicí strojek. Ten sestával ze tří břitev, rozložených kolem osy po stodvaceti stupních a vzdáleně připomínal sekací ústrojí kombajnu. Když vyzval otce, aby jej otestoval, sám vousů nemaje, ten jej uchopil trochu nedůvěřivě. Chtěl ale Járovi udělat radost a tak jej spustil a přiložil k namydlené tváři. Pěna létala po celé kuchyni. Když začaly létat uvolněné břitvy, Jára usoudil, že je třeba ještě vychytat nějaké mouchy. Tehdy mu šlo asi poprvé opravdu o život. Matka totiž vešla do kuchyně zvědavá, co je to za příšerný hluk, aby se následně zhrozila. Otec tvář od krve, celá kuchyň od pěny a jedna břitva hluboko zaražená ve skříni. Druhou pak nalezla při obědě v polévce. Třetí se nenašla vůbec. Když odpoledne chtěla prát, při pohledu na valchu nevycházela z údivu. Jára ji totiž vyrovnal, žeprý aby se u toho praní tolik nenadřela. Jára ji ale brzy dal na tuto nesnáz náplast. Vynalezl tzv. "pračkový šroub". Byla to obdoba lodního šroubu. Bohužel při prvním praní prádlo rozškubal na hadry a tak měl Jára zase o čem přemýšlet. Naštěstí jeho matka Járovu vynálezu moc nedůvěřovala a tak do pračky dala jen jedno červené a jedno bílé triko. Po "vyprání" mu řekla: "to jsem zvědavá, co teď budeš nosit." Jára hadry sešil a rázem měl dvě červenobílá trika. Vystřihl si červené hvězdičky a na každé triko jednu přišil. Několik let potom je ještě nosil, když s kluky na ulici hrával fotbal. Co víc, byl na obdiv. Dodnes můžeme vidět oblékat tento model hráče jednoho prvoligového fotbalového klubu.

Vraťme se závěrem ještě k neobyčejné Járově schopnosti mluvit už při narození. Jára již před narozením trénoval správnou výslovnost. Vždycky tak činil v noci, když matka spala, aby ji zbytečně neděsil. Jednou však došlo k výjimce. Jeho matka byla členkou ochotnické spolku. Spolek měl tak málo členů, že musela vystupovat i ve stádiu pokročilého těhotenství. Jednoho dne se na představení nedostavil představitel role, která měla na plakátech uvedena název: "Tajemný hlas z temnot". Herci se tedy rozhodli, že hlas z temnot tentokrát vypustí. Jaký byl jejich údiv, když se na příslušném místě hry hlas z temnot ozval, navíc v nebývalé kvalitě přednesu. Kritika na druhý den po představení vyzdvihovala procítěný projev překvapeného Hanse Svaciny, onoho provinilce, který se na představení nedostavil, členové spolku pak pochválili ještě překvapenější Járovu matku, za skvostný břichomluvecký kousek. Za zmínku stojí Svacinova reakce na slova uznání: "to je divné, já mám za to, že jsem včerejší noc strávil v nějakém sklepě." Jak víme, ve skutečnosti šlo o historicky první Járovo vystoupení, kterým se zároveň neoficiálně zapsal do dějin divadelnictví, jako nejmladší herec, který se kdy verbálně projevil na jevišti. V tomto směru jej už asi těžko někdo překoná. Jedině snad, že by se znovu narodil génius jeho zrna.

Jára Cimrman přežil 1.světovou válku. Podrobnosti najdete v úvodní přednášce | První z mnoha div. her objeveného díla, má název : Vetřelec | O průběhu vyzvednutí nalezeného díla Járy Cimrmana Vás informuje část : O našich vykopávkách | Možná, že Vás také zajímá, co jsme nalezli. | Jestlipak víte, kdo vynalezl zapalovač? | Nyní zde máte také možnost se dozvědět, jaké bývaly Vánoce Járy Cimrmana. | Cimrman také psal pohádky. | Objevili jsme povídku ze Slovácka s názvem : Sázka. | Druhá námi objevená div. hra má název : Objevení Ameriky. | Několik fotografií naleznete v části Jára Cimrman v obrazech. | Někdy až kruté, jsou osudy vynálezce (a jeho okolí). | Naše reakce na dotaz, který nám přišel e-mailem má název Sochy Járy Cimrmana. | O tom, co přimělo Cimrmana psát akční divadelní hry. | Cimrman byl skvělý, mnohdy však nedoceněný pedagog. | A jaký byl detektiv? | Jára Cimrman založil literární skupinu, která si říkala Paliči. | Za pozornost také stojí Járovy první okamžiky života. | Co nám tak dlouho trvalo? Složit zámkovou skládačku. | Věřte nebo ne, Cimrman se podílel i na Švejkovi. | O tom, jak a proč vznikl komiks. | Jára se zabýval také archeologií. | Jak se Vám stránky líbí, nebo nelíbí se dozvíte ve Vašich ohlasech a reakcích.