Sázka
Již jsme se zmínili o pobytu Járy Cimrmana na Slovácku, kde musel jistou dobu nedobrovolně strávit v místních sklepech. Ani zde však nezahálel a kromě koštování vína se věnoval tvorbě. Díky tomu také vznikla následující povídka, která říká, co se všechno může přihodit, když se lidé začnou vsázet.
Asi v 10.00 večer se rozrazily dveře hospody, do které naklusal zcela promočený Metoděj Jezevec. Zabouchl za sebou dveře a okamžitě si objednal jedno pivo a 2 deci slivovice. Nikomu to ani nebylo divné až na Juru Šišku, který se nepochopitelně dal do velkého smíchu. "Takys spadl do té bečky s vodú jak já před týdněm když sem chtěl vylézt na okno?" "Proč bych lozil na okno? Když jdu z hospody tak lezu akorát po zemi a né na okno," říká Jezevec. "Tak kdes spadl, že si tak mokrý?", ptá se Jura. "No tak asi tam prší, né?" odpovídá Jezevec. Jura se zasměje a říká: "Kde by pršelo, snáď né venku, moc si nevymýšlaj". Jezevec už to nevydržel a skoro křičí "Chceš sa vsadit že tam prší?". Jura na to klidně: "Tak to sa klidně s tebú vsadím, protože když sem šel do hospody tak bylo jasno, ani mráček, až mně vyschlo v krku". "Tak o 2 litry slivovice, že tam prší". "Tak dobře". Načež si oba podali ruce a Jezevcovi vyteklo při tomto gestu půl litru vody z rukávu.
Když vyšli ven, vyšlo najevo, že pravdu měl Jezevec. Jura se ještě podíval, zda někdo náhodou nezalévá ze střechy záhon s bodlákama, které pěstoval hostinský před hospodou místo kaktusů. Déšť působil na Juru jako studená sprcha a díky tomu si také uvědomil, že je v hospodě už od včerejška a mírumilovný hospodský neměl to srdce odvést Juru domů, aby nezapříčinil nějakou tragedii. Toto však nebyl tak úplně nezištný čin. Jednou přivezl Juru domů a ten se potom měsíc neukázal v hospodě a druhý měsíc ho musel hospodský ukrývat ve chlévě mezi prasaty, když se po něm sháněla (jak s oblibou Jura říkával) jeho tříčtvrtina. Ten první měsíc však hospodský zaznamenal pokles spotřeby piva o tři hektolitry a to už si nemohl v budoucnu dovolit.
Zpátky do hospody se vraceli promočení oba, jeden z nich však zářil jak maják v Atlantiku a druhý byl zamračený, jak kdyby se venku nakazil od počasí. Když všechno pozoroval hospodský, ptá se Jury: "To ti jednú nestašilo, žes vletěl do bečky a kdybych tě nevytahl, tak by ses utopil?" Jura na to smutně: "Tentokrát sem do bečky nevletěl a stálo mně to 2 litry slivovice". "A co tá žaba za límcem?", ptá se hospodský. "Tú tam mám eště od minula", na to Jura.
Jediný, kdo měl radost že prší, byl Jezevec a důkazem toho taky bylo, že si začal pobrukovat písničku: "Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme". Jura zas vykřikoval, že už se nikdy nebude vsázet a když už, tak ne s Jezevcem a když s Jezevcem, tak jedině na Sahaře. Zato Jezevec měl od této chvíle na sázení zcela jiný názor. Tak ho nadchl dnešní nečekaný úspěch, že potom každou druhou větu končil slovy: "chceš sa vsadit? ". A ani po dni ho to nepřešlo a rozhodl se, že se začne s chlapama vsázet a z případných výher si zaplní jeho chátrající sklep.
Největším problémem bylo přijít na důvod sázky, který by byl přijatelný pro obě strany. Jezevec si s ním dlouho nevěděl rady a důkazem toho byly čím dál šílenější nápady typu: " Karle, o co se vsadíš, že ti brokovnicú sestřelím džbánek z hlavy", nebo: "Juro, o co, že vylezu poslepačky na střechu hospody bez žebřa". Když Jurovi nabídl sázku, že přespí přes noc s prasetem ve chlívku, Jura na to: "Tož to je teho, já sem tam spal celý měsíc". Načež Jezevec přihodil: "Tak já tam vydržím dva". To už nevydržel hospodský a říká: "Nic nebude, když tam spal naposledy Jura, tak prase schudlo o 20 kilo, doteďka nevím, čím to bylo" a přitom mu nebylo nápadné, že tam Jura vydržel celou dobu bez jídla. Když Jezevec neuspěl ani s nápadem, že rozbije všechna okna v hospodě a do 2 minut je zasklí, dostal najednou geniální nápad. "Jožko, o co se vsadíš, že se tady postavím na strop, obúma nohama". Jožka Kohút mrkl na strop, který byl asi 3 metry nad zemí a říká: "Tož to umí aji mucha". Jezevec se ale nedal: "ale já se nebudu nohama teho stropu vůbec dotýkat, to neumí ani mucha." Tato výzva již měla náležitou odezvu. Představa židle nebo stolu na stropě a na tom stojícího Metoděje Jezevce pronásledovala půlku hospody a tato půlka taky brzy uzavřela s Jezevcem sázku. Nechyběl zde ani starosta nebo Jara Krtek, který se pro jistotu ještě podíval, jak vysoko je strop. "Tož o to už sa jednú pokúšal nejaký Eman Krutihlav u něj na dvoře", vzpomínal děda Omáčka, "nasadil si na nohy nejaké přísavky, nebo jak temu nadával, ale nepovedlo sa, vyzuly sa mu body a on spadl hubú do hnoja". Na to Karel vyzval hospodského, aby donesl několik peřin, kdyby se to nepovedlo. Hospodský na to: "A nastlat hnoja tady nechceš?, já žádný cirkus tady podporovat nebudu". Jezevec však záhy většinu sázejících zklamal, když jim řekl, že to neuvidí, protože jich je moc a vyzval starostu, aby jako důvěryhodná osoba dohlížel na průběh výkonu sázky. Jara Krtek, který mimochodem byl známý tím, že štědrostí zrovna nevyniká, samozřejmě vyskočil a naléhal, že on jako radní musí být taky přítomen. Pak se všichni tři odebrali po schodech do prvního patra. Ostatní jen zmateně přihlíželi a nechápaly co se děje. Asi po minutě se ozval Jarův hromový hlas, který nešetřil nadávkami. Když se všichni tři vrátili zpátky, starosta zmatenému davu tiše řekl: "On to dokázal, stál na týmto stropě a nohama se ho nedotýkal, dokonce sme to dokázali všecí tří ", načež rozzuřený Jara hodil svou čepici do výčepu.
Ještě na druhý den musel některým méně chápavým lidem starosta vysvětlovat, jak se to Jarovi povedlo a když asi za tři dny to už pochopili všichni, měl Jezevec ve sklípku pěknou sbírku slivovice. Jenom si spokojeně pochvaloval: "Tož eště se nepálilo a já mám slivovice plný sklep". Ani to mu ale nestačilo a už už vymýšlel další plány a už si představoval demižóny vína, které mu ještě ve sbírce chyběly.
Když procházel lesem a přemýšlel o druhu a ročníku vína, které si pořídí, potkal Jaru Krtka, který se ještě nesmířil s potupnou porážkou při sázce. Jara zase přemýšlel, jak by Jezevcovi tuto porážku vrátil. První nápad však bleskl jako prvnímu v hlavě Jezevcovi. "Jaro, o co se vsadíš, že zejtra vylezu na špičku tehoto stromu", řekl Jezevec a přitom ukazoval na statný dub. "Tož to bych chtěl vidět", na to Jara. "Ten strop byl dobře vymyšlený, ale toto se ti nikdy nepodaří, na ten strom nikdy nevylezeš, jednú sem tě viděl jaks trhal třešně a třé chlapi tě museli držet, abys nespadl ze dvúch metrů". "Takže platí?", ptá se Jezevec. "Platí", na to Jara a vsadili se o demižón vína. Na druhý den už ani jeden nemohl dospat a těšili se oba, na okamžik pravdy. Když Jara potkal po cestě Jezevce, který šel nějak polehku, ještě mu sebevědomí stouplo. Na místě se Jara trochu posmutněl, neboť strom, o kterém byla řeč, byl poražen. "Tak musíme vybrat jiný strom, tento je poražený", "tak to né", říká Jezevec, "bavili sme se o týmto stromu a co sem slíbil dodržím" a s úšklebkem si stoupl na špičku poraženého stromu. Jara zahromoval, jak to bývá u něj zvykem, když ho někdo doběhne, hodil čepici do krmelce, rozkopl 4 prašivky a rozzuřený se vracel domů. Sázka byla sázka, Jezevec vyhrál a proto taky, až se Jara po týdnu uklidnil, obdržel demižón vína a umístil ho na čestné místo ve sklípku.
Jeden demižón vína, ale bylo pro Jezevce moc málo na jeho schopnosti a tak spíše přemýšlel, jak by nashromáždil více demižónů na jeden zátah. Byl to velmi namáhavý úkol zinscenovat něco podobného tomu, co se mu podařilo v hospodě a tak si ani při procházce nevšímal okolního světa a ani toho, že vchází na cizí dvůr, který byl navíc ostře střežen krvelačným tvorem Hektorem. Než si Jezevec uvědomil, že je na cizím dvoře, už byl bez jedné nohavice a když se probral do reality, viděl se jak visí přes plot chtíc si zachránit vlastní život. "Potvora pes!", řekl si. "Takovýho psa mět doma, tak si postavím most z kuchyně až na ulicu, vysoký aspoň 3 metry", dodal. A už mu bleskl hlavou další geniální nápad. Ale nejprve jak Alois Houser, přistěhovalec z Prahy, k tomuto psu přišel.
Vše začalo ve vedlejší dědině v hospodě, kde tamnější rodák Cyril Palazor se chtěl vypařit z hospody bez placení. Vše ale hbytě zaregistroval tamnější hospodský: "Tož Cyrile a platit bude kdo?". Cyril se zasekl a smutně říká "Daj mně to na sekeru, já dnes nemám ani vindru". Hospodský na to nekompromisně: "Buď zaplatíš a nebo se z tadyma nehneš". "A co kdybych ti místo peněz dal tady mojeho psa?", řekl zoufale Cyril a ukázal na psa ležícího pod stolem a spokojeně spícího, obtočeného kolem nohy stolu. Hospodský vyvalil oči a křičí: "Co sem táháš to psisko, ať už je okamžitě venku!". Cyril na to: "Znamená to, že ho nechceš?". Hospodského málem vynesli a proto se radši na uklidnění napil slivovice. Vtom se dal do řeči s Cyrilem Houser: "A co, kdyby jste mi ho eventuelně prodal a tak by jste měl na zaplacení dnešní útraty v tomto zdejším hostinci". Cyril nejprve zaskočen nezvyklým slovosledem ze sebe vyhrkl: "No dobře, ale z čeho zaplatím tech 6 piv co sem tady dnes vyžahl?". "No právě za ty peníze, které dostanete ode mne za vašeho psa, zaplatíte vše, co jste dnes zde vypil", vysvětluje Houser. Cyrilovi už začalo trochu svítat a když mu to Houser řekl ještě jednou v trochu pozměněné podobě, byl obchod na nejlepší cestě. "A má váš pes nějaký rodokmen?", ptá se hned zase Houser. "Cože, jaký kmeň? To přece néni strom ale pes, aby měl kmeň", podivuje se Cyril nad nesmyslnými otázkami. "No dobře tedy", trpělivě na to Houser "vyjádřím se tedy přesněji, potřeboval bych psa, který by byl hbytý a ostražitý a hlavně aby dobře hlídal v noci, protože já i má žena spíme v noci velmi tvrdě a kdyby náhodou nás překvapil případný zloděj, dověděli by jsme se to až ráno, ovšem již okradeni". "No tož tak to on by byl, to je takový hlídač, že vám ani neuteče z plotny mlíko". "No já bych spíše potřeboval psa na dvůr, kde by ve své boudě střežil můj příbytek". "Tak to ste si nemohl líp vybrat, ten vám pohlídá neenom ten příbytek, ale aji vašu chalupu." Konverzace se rozběhla naplno, Cyril přitom lhal jak když tiskne a spícímu psu se ani nezdálo o tom, že se pomalu, ale jistě mění jeho majitel za pár piv. "A on často takhle pospává ten váš pes?", znejistěl Houser. "No on celú noc hlídal, oka nezamhúřil a tak se teď musí trochu prospat, aby byl na noc odpočinutý", na to Cyril. Houser se začal od této zlomové chvíle více zajímat o psa a ptá se: "A jak se vlastně ten pes jmenuje?". "Řezák", vymyslel si Cyril po menším přemýšlení. "To zní děsivě, ale takového psa bych právě potřeboval, aby v případě vloupání dokázal rasantně zakročit". "No tak to je ten pravý pes pro vás", říká Cyril a snaží se obchod zakončit prodejem, "já mu taky nekdy říkám pro jeho povahu Ostrý Řezák, jak říkal ten slavný spisovatel Berlín temu jeho psiskovi". Houser nejprve nechápal, ale pak mu to došlo: "Jo, vy myslíte Jacka Londona, ale ten pes se jmenoval Bílý Tesák". Když Cyril viděl, že se mu to začíná vymykat, tak se zeptal: "Tož co, berete ho teda?". Houser neváhal ani chvíli a rovnou se ptá: "Tak kolik za něj chcete?". "No tož dejte mně na deset piv a je váš". A tak si oba plácli, zatímco Řezák ještě ani netušil, že jeho novým pánem je Houser. Houser však měl už jiné starosti: "Jak jej dostanu domů? Asi bychom ho neměli budit, ještě mne nezná a bojím se, aby mne zde zrovna nekous'. "Nebojte, on ani nemá zuby" už chtěl odpovědět Cyril, ale včas se zarazil. Pes samozřejmě zuby měl a Cyril chtěl prohodit nějaký vtip. Tento by se mu ale asi nevyplatil. "Já ho obudím a on půjde s vama, je to taky nakonec poslušný pes", říká trochu nepřesvědčivě Cyril a budí psa. Pes jenom vyplázl jazyk, zívl a chystal se znovu usnout, když zatáhl Cyril za řetěz a odmotal psa od nohy stolu. Pak podal řetěz Houserovi a se slovy "tož teď je váš" inkasoval peníze za deset piv. Houser si teď představoval, že poslušného psa odvede domů, ale místo toho pes brzdil jak mohl a tak byl spíše vlečen než veden. Cyril si ještě neodpustil na cestu poznámku: "No vidíte jaký je to věrný pes, nechce sa mu od svojeho bývalýho pána, ale on si zvykne" a už jen pro sebe to dořekl: "až ho budeš prodávat ty, tak sa mu taky nebude chtět". Když Houser viděl, že ho domů asi nedovede, využil toho, že naštěstí u hospody zaparkoval káru a tak psa posadil do káry a vezl ho domů. Ani tak to však ještě neměl jednoduché, protože mu pes stále vyskakoval z káry a ještě třikrát se vrátil do hospody, kde Cyril ještě rychle dopíjel poslední 4 piva.
O pravých kvalitách psa a výhodnosti jeho koupě, se Alois Houser přesvědčil zanedlouho. Netrvalo ani týden a jednoho krásného večera ho navštívili první nečekaní hosté - zloději. "Tož dělej, lez, ty než ten plot přelezeš tak aji bude ráno", pobízel Cyril Palazor svého kumpána Arnošta Nemehla. On se ve skutečnosti jmenoval Arnošt Mehlo, ale pro jeho "šikovnost" mu říkali Arnošt Nemehlo. Cyril s Arnoštem, který zůstal viset na plotě tak zalomcoval, že plot málem spadl. Nakonec spadl pouze Arnošt a bolestí zakňučel asi takto: "Auuuuu". To už uslyšel pes Řezák a ospale se vykolébal ze svého příbytku. Jak to Cyril uviděl, zadupal na psa a ten okamžitě zmizel v boudě. "Co blbneš Cyrile, co kdyby ten pes začal štěkat, nebo se na nás vrhnul", říká potichu Arnošt. "Nekecej mě do teho, vím co dělám, nakonec sem teho psa Houserovi prodal já, a kdyby pes začal náhodú štěkat, tak by to stejně nevadilo, protože prej obá spijú tvrdě", uklidňuje Cyril Arnošta. Nejenom, že Houserovi spali tvrdě, ale oni ani nebyli zrovna doma, jelikož byli v Praze. To asi taky jediné zachránilo tuto dvojici, protože Arnošt potvrdil svou přezdívku, zakopl o haluz a spadl do kopřiv. Než se zdvihl, byl Cyril už v domě a rozhlížel se, co by vzal. První co ho napadlo, bylo najít klíček, protože po Arnoštovi nemohl chtít, aby lezl oknem. Aby si Cyril nestěžoval, že zdržuje, rozběhl se Arnošt do dveří, načež zakopl o práh a spadl do květináče. "Napřed jdeme do kuchyně", říká Arnošt s dvěma listy fikusu za uchem. Nakonec vše proběhlo hladce až na pár zaváhání a oba se spokojeně vraceli i s lupem. Při cestě zpátky ještě Arnošt sklátil kus plotu, který cestou tam již nalomil.
Na druhý den, když Houser uviděl jak kus jeho plotu leží bezradně na zemi, začali se jeho kroky nejprve ubírat k boudě, kde klidně ještě dospával Řezák. Další věc, která ho překvapila, byly zválené kopřivy, které se chystal posekat, ale to nejdůležitější ještě mělo přijít. Když vešel do odemčeného domu, zastavil se u rozpláclého fikusu a říkal si: "Že by tu všechnu spoušť učinil Řezák?, asi jsem zapomněl zamknout". Ale když uviděl vykradenou kuchyň, uvědomil si, že to Řezák být nemohl, i když on taky nebyl bez viny. Když zjistil napáchanou škodu, vyběhl ven, vzbudil Řezáka a zakřičel na něj: "Ty jsi nějaký hlídací pes?, už tě tu nechci ani vidět", a s vidlemi v rukou vyhnal psa dírou v plotě . Houser si rázem uvědomil, že pořádného psa asi nekoupí v hospodě za deset piv, a tak se odebral do Prahy pro psa nového.
Nového psa tentokrát nevezl na káře, ale v pevné kleci. Když Houser vypustil psa Hektora doma na dvoře, okamžitě vběhl do domu a zavřel dveře. Oknem potom pozoroval psa, jak zuřivě pobíhá a těžko si zvyká na svůj nový domov. Příležitost pro sblížením se se psem byla doba, kdy Houser nosil psovi žrádlo. Představa, že si psa pohladí se vždy rozplynula, když po pár krocích hodil kastrolek se žrádlem na zem a rychle se vracel zpět do bezpečí za dveře domu, neboť pes se vždy zuřivě rozběhl, když uviděl žrádlo. Hromady takových kastrólků musel ještě Houser přinést Hektorovi, než si Hektor uvědomil, že Houser je jeho pán. Ani tak ale ještě nebyl Houser Hektorem jednoznačně respektován jako jeho pán a když si jednou vyšel v novém obleku, vrátil se domů v kraťasech a vestě. Tehdy si uvědomil, že Hektor ho rozezná pouze v tom oblečení, na které už je zvyklý. A tak pokaždé, když si Houser koupil nové oblečení, přivázal pevně psa a procházel se kolem něj jak na módní přehlídce, aby si na to pes zvykl. O zákeřnosti Hektora také svědčilo to, že nebyl moc hlučný a v případě zásahu okamžitě trhal bez varovného štěkotu. Na toto nejvíce doplácel místní pošťák Emil Holub, který se někdy zapomněl a po vkročení na Houserův dvůr mu z novin zbyly pouze cáry papíru. Houserovi pak jednou předal pouze kus první strany Chovatele, na které byl nápis: "Pes, nejlepší přítel člověka". O Hektorově smyslu pro střežení daného objektu se však nepřesvědčil pouze pošťák. Jednou, když byl maškarní ples se na Houserově dvoře objevil i už mírně podnapilý Jara Krtek a navíc v přestrojení za kočku. "Tož kde máš to psisko", zakřičel Jara a lezouc po čtyřech, neodpustil si ani hlasité mňouknutí. Houser ani nemusel Hektora představovat, neboť než stačil vyjít na dvůr varovat Jaru, byla již kočka, značně oškubaná, na stromě. Houser pak musel ještě půl hodiny Jaru přesvědčovat, že Hektora zavřel a že klidně už může slézt. Zanedlouho po tomto incidentu už Houser nepřenechal nic náhodě a na vrata umístil tuto cedulku: "Pozor, zde jest zlý pes!". Ani to však jak se zdá ještě nestačilo. Když šel kolem Karel Pavián, který se často chlubil, že přepral medvěda se jenom pousmál a do nápisu na ceduli připsal dvě slova, takže ten pak vypadal takto: "Pozor, zde sa bude jest zlý pes". Neohroženě vkročil na dvůr, aby zanedlouho vyběhl ven bez obou rukávů. Hektor byl od té doby slavný po celé dědině, ale v té sousední o něm ještě nikdo nevěděl. Na to doplatil Cyril Palazor, který se po prvním úspěšném pokusu vydal na lup se svým kumpánem Nemehlem a cílem byl opět Houserův dům. "Myslíš, že si stihli za ten měsíc vybavit celú kuchyň?", ptá se Nemehlo. "Tentokrát už budeme pořádně vybírat ty nejcennější věci a né jak posledně kdy sme vzali aji mlínek na kafé, zadělávací misu a váleček na těsto", odpovídá Cyril a pokračuje: "Dnes zostaneš venku, protože nemožu riskovat, že Houserovi zas vyvrátíš kus plotu, už tak je to pro mě velký handicap, že tě beru sebú". "Ty, Cyrile a co je to ten handicap?". "Tož ani nevím, ale asi to bude když nekdo nekde jde a tahne sebú vola". Nemehlo se ještě Cyrila zeptal, jak by se to řeklo, kdyby ssebou někdo táhl osla, ale to už byli oba na místě. Cyril hbytě přelezl plot a Nemehlo ho začal neposlušně následovat. Když Cyril už byl v půlce dvora a Nemehlo ještě visel na plotě, vyběhl z boudy rozespalý Hektor. Cyril jako obvykle zadupal, ale pes místo toho, aby se vrátil do boudy, ještě zrychlil. Cyril ale byl připraven i na tuto variantu a hodil Hektorovi párek. Pes na jedno cvaknutí zubů spolknul párek a na druhé cvaknutí už měl Cyril na obou kolenech díru. Okamžitě skočil na plot, kde ještě visel Nemehlo a začal se přetahovat s Hektorem o svou nohu. Nakonec vše skončilo tak, že Hektor se spokojil s Cyrilovou botou a tak se oba lupiči odebrali s nepořízenou domů. Tak to byl Houserův Hektor a teď zase zpět k Jezevcovi.
Ještě ten den se rozrazily dveře hospody a dovnitř vkročil Jezevec bez jedné nohavice. Po cestě ke svému oblíbenému stolu do sebe hodil jedno pivo a křičí: "Chlapi, vsaďte sa, že půjdu k Lojzovi Houserovi na dvůr, kde bude pobíhat Hektor a vlezu si mu do búdy". Tato odvážná výzva již nemohla být přeslechnuta. Tentokrát se s ním vsadilo ještě víc lidí než posledně a mezi nimi opět nechyběl ani starosta a poučen z minulé sázky sepsal podmínky. "Teď tam ale budeš muset vlézt, teď už nepůjde o slovíčka", připomíná starosta varovně Jezevcovi. Jara Krtek se jako už tradičně vsadil taky a napadla ho tato myšlenka: "No a kdo nám dá výhru, když tě ten pes roztrhá na cucky?". "Neboj sa, vím co dělám", uklidňuje Jezevec Jaru. Nejenom Jara, ale víc lidí mělo starost o Jezevcovo zdraví. Například Karel Pavián přišel s tímto nápadem: " Metoděju, já už sem u Housera na dvoře byl", ukazuje Karel Jezevcovi obtisklý Hektorův chrup na lokti, "co kdybysme se tady napřed porvali a esi ti rozbiju hubu, tak to ani nemá cenu, abys tam lezl". Jezevec samozřejmě s tímto návrhem nesouhlasil a trval na svém. Vleze tam a nic se mu nestane.
Když přišel ten osudný den a před domem Aloise Housera se sešel shluk lidí v čele s hlavním protagonistou, zeptal se ještě s úřední vážností starosta: "Metode, než tam vlezeš, máš sepsanú závěť?". "Ale starosto", odpovídá Jezevec, " já mám na psaní závěti eště času dosť". Starosta se alespoň postavil u vrat, aby v případě útoku připravil Jezevcovi únikovou cestu. Nebylo však kupodivu ničeho takového zapotřebí. Jezevec vkročil do arény, kde se klidně procházel Hektor. Kromě Jezevce a Housera nikdo nevěděl, že to není pravý Hektor, ale pouze imitace. Ten pravý šponoval za plotem řetěz, na kterém byl uvázán a jehož druhý konec držel Houser. Nebylo ani divu, že si nikdo nevšiml Hektorova čumáku mezi laťkami plotu, když pozoroval, jak Jezevec leze do jeho boudy. Houser také dělal co mohl, aby ho udržel. Jezevec, který za úžasu publika se natáhl v Hektorově boudě chtěl ještě zvýraznit efekt jeho hrdinského činu a za očekávaných ovací publika se zakousl do Hektorovi nejoblíbenější kosti. To si ale Jezevec už dovolil příliš. Hektor byl tak rozzuřen, že přetrhl řetěz, jehož druhý konec již byl dávno připevněn na betonové části plotu a mohutnými skoky se řítil směrem ke své boudě, kterou ještě spokojeně obýval Jezevec. Ten vše naštěstí spozoroval brzy a okamžitě vystartoval ven. Starosta reflexivně otevřel vrata, kterými jako první proběhl Jezevec a s ne velkou ztrátou za ním Hektor. Dav se okamžitě rozprchl a starosta v tu chvíli taky nemyslel na to, že by hned za Jezevcem vrata zavřel. I když se Jezevec překonával a taky mu nic jiného na sklonku jeho života nezbývalo, Hektor snižoval jeho náskok metr po metru. Jezevec věděl, že na rovinatém terénu nemá šanci a proto vběhl do prvního dvora, který se v okolí nacházel. Vtom mu v očích mžikla jediná záchrana, byl to záchod, který se zdál dobrým útočištěm před krvelačným netvorem. Jezevec však měl tentokrát velkou smůlu, protože po otevření dvířek zjistil, že je již obsazeno. V tu chvíli jenom mrkl na k smrti vyděšeného Antonína Straku, pro kterého tak nastala situace, o které se mu nezdálo ani v jeho nejčernějším snu. Nejprve, když spatřil tváří v tvář sedící na záchodě Jezevce se smrtí v očích, napadlo ho, že něco špatného snědl a chtěl ho odkázat na hnůj, ale nějak se mu nezdála ta kost v zubech. Když však uviděl řítícího se Hektora, okamžitě zabouchl dvířka a ostatní již pozoroval škvírami mezi laťkami záchodu. Bylo taky co pozorovat, protože Jezevec musel znovu přemýšlet, kde se ukrýt před chlupatým tornádem. Už mu moc času nezbývalo a tak akrobaticky překonal jiná dvířka a skončil ve chlívku, kde zatím spokojeně odpočíval Strakův beran. Beran se však v žádném případě nechtěl dělit o svůj útulný příbytek a okamžitě se rozběhl hlavou proti Jezevcovi. Naštěstí narazil pouze do zdi, protože Jezevec stačil zdolat další těžkou překážku a skončil vedle u prasete. Tam již byl relativně v bezpečí, protože spokojené prase už bylo po jídle a tak mu nevadila ani nečekaná návštěva. Zato Hektor nevypadal ani trochu spokojeně a zmaten a zároveň rozzuřen pobíhal na pravidelné lince chlívek - záchod. Nevěděl totiž, kde se Jezevec nalézá. Strakovi na záchodě vždy běhal mráz po zádech, když po půlminutových intervalech slyšel blížící se rachotivý zvuk zbytku řetězu na Hektorově krku. Kromě mrázu mu také po zádech běhal pavouk, který si už pomalu dělal pavučinu. Hektorovi by ke spokojenosti stačila jeho kost, ale ta byla pevně vklíněna v Jezevcových zubech a nešla ven. Byl to taky důvod proč Jezevec neodpovídal, když se Straka snažil ze záchodu vyjednávat. Když viděl, že je vše marné a Hektor hned tak nedostane svou kost zpět, zoufale alespoň požádal přihlížející dav o několik peřin, rozhodnuv se na záchodě přenocovat. Když se Jezevec neozýval z chlívku, napadlo starostu, který přihlížel z bezpečí za plotem, že asi bude potřeba doktora. Doktor vše s podivem vyslechl a přišlo na něj velké rozhodování, zda vzít rozvírák, nebo pouze kladívko a obětovat tak pár Jezevcových zubů. Nakonec si ssebou vzal pro jistotu tolik nástrojů, kolik unesl a odebral se na jednu z jeho patrně nejdramatičtějších operací. Doktor vešel do domu Karla Straky a čekal ho ještě krátký úsek dvorem do chlívku. Jakmile tento úsek bezpečně překonal, čekal ho nelehký úkol. Nejprve nemohl totiž rozeznat, kde leží prase a kde Jezevec, který čistotou zrovna nezářil. "Tak co Metode, rozvírák nebo kladívko?", ptá se doktor a vytahuje nářadí. Jezevec, když uviděl nástroje, které si doktor přinesl, málem omdlel. Doktor si pro sebe řekl: "zamávám mu eště před očima s hasákem a nebudu muset ani dělat narkózu". Nakonec stačil rozvírák a když doktor Jezevcovi po vyproštění kosti z úst upravil čelist do standartních parametrů, Jezevec mu skoro poděkoval. "Tak, teď nebudeš moct deň otevírat hubu", řekl doktor a nalíl Jezevcovi do postižené části hlavy slivovice jako desinfekci. Z chlívka potom hodil Hektorovi jeho kost a ten, už spokojen se vracel domů. Ještě stačil prohnat Jaru Krtka, který už se skoro řítil na dvůr. Jara se nejprve ujistil, že Hektor už je zavřen doma a potom se vydal vstříc nešťastnému Metodějovi. "Tú rozškubanú čepicu co sem hodil ke slípkám mně zaplatíš!, a kdy splatíš tu dnešní prohru". Jarovy otázky směřované na polomrtvého Metoděje sršely jak z kulometu, ale Metoděj dbal doktorova nařízení a odmítl podávat jakékoliv informace ohledně dnešního fiaska.
Nakonec z toho Jezevec vyšel celkem dobře. Jarovi vrátil vše, co nad ním do té doby vyhrál a zbytek mu zůstal. Ostatní lidé si řekli, že byl Jezevec už potrestán dost a tak po něm také nic nevymáhali. Ani to však Jezevce nepřesvědčilo, aby skončil se sázkami, které se však už nikdy nekonaly, protože jakmile podal Jezevec někomu návrh, byl odbyt větou "Hektor ti nestačil?"
Jára Cimrman přežil 1.světovou válku. Podrobnosti najdete v úvodní přednášce |  První z mnoha div. her objeveného díla, má název : Vetřelec |  O průběhu vyzvednutí nalezeného díla Járy Cimrmana Vás informuje část : O našich vykopávkách |  Možná, že Vás také zajímá, co jsme nalezli. |  Jestlipak víte, kdo vynalezl zapalovač? |  Nyní zde máte také možnost se dozvědět, jaké bývaly Vánoce Járy Cimrmana. |  Cimrman také psal pohádky. |  Objevili jsme povídku ze Slovácka s názvem : Sázka. |  Druhá námi objevená div. hra má název : Objevení Ameriky. |  Několik fotografií naleznete v části Jára Cimrman v obrazech. |  Někdy až kruté, jsou osudy vynálezce (a jeho okolí). |  Naše reakce na dotaz, který nám přišel e-mailem má název Sochy Járy Cimrmana. |  O tom, co přimělo Cimrmana psát akční divadelní hry. |  Cimrman byl skvělý, mnohdy však nedoceněný pedagog. |  A jaký byl detektiv? |  Jára Cimrman založil literární skupinu, která si říkala Paliči. |  Za pozornost také stojí Járovy první okamžiky života. |  Co nám tak dlouho trvalo? Složit zámkovou skládačku. |  Věřte nebo ne, Cimrman se podílel i na Švejkovi. |  O tom, jak a proč vznikl komiks. |  Jára se zabýval také archeologií. |  Jak se Vám stránky líbí, nebo nelíbí se dozvíte ve Vašich ohlasech a reakcích.