Jára Archeologem

Dnes už máme o Járovi Cimrmanovi tolik informací, že už snad ani nikoho nepřekvapí, že se také věnoval archeologii. Tato jistě vědecká činnost však vyžaduje značné finanční zázemí a tak i génius, aby se mohl věnovat své činnosti, občas potřebuje určitou dávku štěstí. A to taky Járu potkalo. Jednoho dne, když se vydal do lesa, kde na určitém místě se stoprocentní jistotou očekával bronzový depot, vykopal asi 5 kg lanýžů. Se slovy: Každý den není posvícení, vzal lanýže a zpeněžil je v tehdejší luxusní restauraci U nadívaného páva.

Většina z vás asi tuší, že archeologie úzce souvisí s historií. Jára, na rozdíl od svých kolegů, myslel na vše a než začal objevovat a datovat skvosty z dávných věků, chtěl mít pořádek v dataci a označení jednotlivých období. Trnem v oku mu bylo hlavně zařazení středověku. Jako erudovaný matematik správně namítal, že uprostřed všeho je nula. Začátek středověku v roce 476 je proto naprostým nesmyslem. Navrhl tedy posunout jeho začátek na rok 0. Setkal se však s nečekaným odporem hlavně z okruhu historiků. Vůbec nechápal, proč tak radikálně odmítli jeho geniální nápad. Jistě tušíte, že je tu ještě jedna možnost a Jára ji také použil. Navrhl tedy posunout rok 0 o oněch 476 let dopředu. Zde ovšem zase tvrdě narazil u představitelů některých církví a tehdejší papež ho dokonce exkomunikoval, když si ho spletl s jedním duchovním téhož jména. Cimrman se totiž také věnoval tvorbě duchovní literatury a tak záměna nebyla ničím překvapujícím. Překvapen snad byl jen jeho smutný jmenovec, který se rázem ocitl bez zaměstnání. Údajně pro svůj pokročilý věk už nemělo cenu ho znovu vysvětit a tak vstoupil do kláštera. Návrhem změny kalendáře byla naopak nadšena obec ateistická, která sestávala z nedávno vystoupivších osob z církve. Dokonce se traduje, že Mikoláš Aleš odhodlaně odjel do Olomouce překreslit orloj. Naštěstí ho k němu nepustili. Slovo ‘naštestí’ tu však asi není namístě, když si uvědomíme, co se orloji přihodilo v 50. létech 20. století. Možná, že kdyby ho tehdy Alešem nechali překreslit, dali by mu pak soudruzi pokoj. Když Cimrman vycítil, že má ve své věci určitou podporu veřejnosti, začal svůj nápad rozvíjet. Vedle juliánského a gregoriánského kalendáře tak vznikl další, tzv. járánský kalendář. Příliš se však neujal, Jára pro přehlednost datoval své nálezy ve 2 různých systémech, čímž do toho vnesl ještě větší zmatek. Nakonec od svého kalendáře definitivně upustil a ten si už žil jen vlastním životem u svých největších nadšenců. To má za následek, že se dodnes historikové a archeologové přou o datace různých kulturních památek, děl a událostí.

V tomto kontextu nelze opomenout jeho, s trochou nadsázky, kamaráda, K. Absolona. Absolon, jak známo, začínal jako jeskyňář, kdežto Cimrman začínal jako půdař. Tvrdil, že nejcennější věci v domě se neskrývají v tresoru, ve slamníku, či v kredenci, ale na půdě. Tam obyvatelé domu odkládají skvosty, o jejichž pravé hodnotě nemají ani potuchy. Teď si dovolím zdánlivě odbočit. Pozorný čtenář si jistě všimne, že Jan Neruda ve svém fejetonu ‘Kam s ním?’ píše, jak je těžké zbavit se slámy ze slamníku. To by se ale musel fejeton jmenovat: ‘Kam s ní?’ Všiml si toho také Cimrman, který Nerudu usvědčil ze lži. Ne slámu mlíkařce, ale celý slamník ve své lenosti prostě hodil na půdu. Až Cimrman ho slamníku nadobro zbavil, když si ho odnesl i s několika stovkami zlatých zašitých v něm, coby symbolický honorář za odvedení špinavé práce. Básník údajně měsíc po této příhodě napsal další fejeton s názvem: Kam se poděly? Nikdy však nevyšel, protože těsně před vydáním se záhadně ztratil. Neruda se tak stal dalším nechtěným sponzorem Cimrmanovy vědecké činnosti. Jak vidíme, Cimrman měl o bohatství spočívající na půdách úplnou pravdu, ale o jeho archeologické činnosti jsme se toho zase moc nedozvěděli. Zkusíme to napravit v dalších odstavcích.

Už tu byla řeč o Absolonovi, který Cimrmana dobře znal a někdy s ním pracoval společně, ikdyž vesměs nechtěně. Schválně zde neuvádím slovo ‘spolupracoval’. Za zmínku snad stojí příhoda, kdy Absolon objevil depot z doby železné a o 50 metrů dále provedl svůj výkop také Cimrman. Když se A zeptal C, co to tam dělá, odvětil, že tam má svůj plácek. Konverzace dále pokračovala: “To tam chytáte ryby, nebo co?” “Vidíte snad, že bych si přinesl pruty?” “No ona tam není ani žádná voda.” “To ona tady za chvíli bude.” “Doufám, že zas nepoužijete některou ze svých neorthodoxních method a celé to tady nezaplavíte.” Jak vidíte, Absolon už s Cimrmanem měl bohaté zkušenosti. Na vlastní kůži pocítil Absolon Cimrmanovy metody, když ten vynalézal pleťový krém. Pro Járu trochu potupně si s ním namazal panty venkovních dveří, aby se pak večer nemohl dostat domů a musel o půlnoci shánět zámečníky. To by nebylo to nejhorší, co Absolona potkalo. Když Cimrman ze svého výkopu pozoroval kolegu, jak oprašuje štětečky své nálezy, zakroutil hlavou a vykročil vědci pomoci. “Vyneste všechny nálezy z okopu ven, já vám je rychle a odborně vypráším.” Absolon trochu zmaten, přesto vytáhl z výkopu všechny své nálezy a položil na jedno místo. Jára uvedl do chodu svůj přístroj AOA - automatický oprašovač artefaktů, který měl však otestován pouze na sochách v nadživotní velikosti. Přístroj odfoukl všechny Absolonovy nálezy přímo do Cimrmanova výkopu. Cimrman si svůj omyl uvědomil pozdě a tak jen poznamenal, že se jim teď ty artefakty pomíchaly. Absolon naopak tvrdil, že všechny artefakty jsou jeho, pouze v Cimrmanově výkopu. Smůlu pak dovršili novináři, kteří zrovna dorazili na místo nálezů, vyfotili je a zeptali se pouze na jedinou otázku: “Kdo ten výkop prováděl?” Objevitel Věstonické Venuše se opravdu mýlil. Ve výkopu ležela taky soška jednoho starosty, kterou si u Cimrmana nechal vyrobit. Protože byla zachycena fotoaparáty novinářů spolu s ostatními předměty, musel ji Absolon také uvést ve zprávě, jinak by mohl čelitl obvinění, že ji někde zašil. “Co to je tady toto?”, zeptal se rozzlobeně autora sošky. Umělec odpověděl stručně: “Hulínský Bedřich”.

Dalším vědcem, se kterým se Cimrman při své bohaté archeologické činnosti potkal, byl Němec Klaus Kinkl. Odborné kruhy mu díky jeho znalostem a schopnostem předpovídaly skvělou budoucnost a věhlas. Dnes už je ale jasné, že se jeho kolegové mýlili. Jak k tomu došlo? Kinkl, který bedlivě pozoroval Cimrmanovu činnost ho oslovil, jestli by se nestal členem jeho nově vznikající vědecké skupiny. Cimrman mu tehdy odvětil, že také zakládá vědeckou skupinu a jestli on nechce vstoupit do té jeho. Když se nedohodli, každý si šel svou vlastní vědeckou cestou, které se ale občas protnuly a nebyla to zrovna šťastná protnutí. Kinkla Cimrmanovo odmítnutí tak rozhodilo, že se dal na zcestí. Dokonce mu ukradl detektor kovů. Když Cimrman viděl, že se mu vloupal do příbytku, nejprve myslel, že mu Klaus ukradl jen pero. Jaké to bylo nemilé překvapení, když detektor byl pryč. Cimrman měl samozřejmě vyrobených víc detektorů, protože členové jeho vědecké skupiny si stěžovali, jak si to Jára představuje, že on si tam bude na poli jenom něčím mávat a oni budou jak blbci kopat. Potíž byla, že detektor ještě neměl patentován. Pozorný čtenář si jistě vzpomene, že o Járovu detektoru už tu byla v předchozích článcích řeč. Zde bych rád vyzdvihl jeho skvělé sofistikované vlastnosti. Například diskriminace. Populárně řečeno, diskriminaci používá většina hledačů k tomu, aby jim detektor nehlásil železné kovy. Járův detektor používal však jiný, pokročilejší a účinnější systém diskriminace. Detektor byl opatřen silným magnetem, který železo doslova vytrhával z půdy, takže ji těchto předmětů dokonale zbavil. Zatímco dnešní hledač se diví právě vykopanému kramlu, Jára už ho má doma od včerejška a dnes už vytahuje z půdy pouze neželezné kovy. O této skvělé vlastnosti přístroje nemohl Kinkl vědět a tak pozdě litoval, když detektor netrpělivě otestoval už na ulici nad poklopem od kanálu. Se zařízením ještě neuměl pracovat a když zjistil, že to nedokáže vypnout, musel si pracně odnést detektor domů i s poklopem. Tím se stal zlodějem dvojnásobným. Navíc způsobil, že nedlouho potom zmizel pošťák i s veškerou korespondencí. Teprve doma detektor vypnul, když náhodou nahmátl pojistku proti náhodnému vypnutí. Večer poklop vrátil na místo, když předtím nebohého listonoše vytáhl z kanálu. Že detektor zcela neovládá se přesvědčil druhý den na poli, když přístroj nemohl odlepit od svého bicyklu. Musel tedy počkat až se vybije baterie a pak detektor odhodil do křoví, protože se jednalo o atypickou nabíjecí baterii a jediným vlastníkem nabíječky byl Jára Cimrman. Těmito skutečnostmi a okolnostmi byl Kinkl tak znechucen, že na archeologii zcela zanevřel.

Jedna archeologická hvězda zhasla, zato Jára byl při chuti. Česká pole už mu byla malá a tak se jednou domluvil s Emilem Holubem, až pojede znovu do Afriky, aby ho vzal s sebou a po cestě ho vyhodil v Egyptě u nejbližší pyramidy. Několik desítek let poté, když do Egypta dorazili také Hanzelka se Zikmundem, byli ke svému překvapení dotázáni, zda Cimrman ještě žije. Na tuto otázku nebyli schopni odpovědět a tak místní rozhodli, že dosavadní opatření raději ještě ponechají v platnosti. O co vlastně šlo? Zde jsme museli zkombinovat informace ze dvou různých zdrojů. Cimrman údajně tvrdil, že dokud nebude postavena další pyramida, nelze s jistotou určit, s čím vším se její stavitelé potýkali. Nechal tedy postavit pyramidu novou, ale ani po jejím dokončení se dělníci nedočkali mzdy. Nedočkali se ani Cimrmana, který dle jedné verze dosud bloudí v chodbách jedné z nich. Cimrmanova pyramida tak byla zestátněna a čeká se, až se o ni její vlastník přhlásí. Není vyloučeno, že si tehdy Cimrman odskočil do Mexika prostudovat poněkud novější pyramidy a zjistit, zda nemají s těmi egyptskými nějaké souvislosti. Tam byl údajně zatčen, protože byl považován za následníka císaře Maximiliána. Když namítal, že ho musí pustit, protože v Egyptě dluží dělníkům za stabu své pyramidy, podezření, že se jedná o faraona nebo císaře, se ještě prohloubilo. Sdělili mu, že v Mexiku mu postaví pyramidu zdarma, byť mnohem menší, zato uložen do ní bude mnohem dříve. S tím Cimrman samozřejmě nesouhlasil, protože technika balzamování byla v Mexiku v té době ještě v plenkách. Co ale Mexičané ovládali dokonale, byly různé revolty a převraty. Díky jedné z nich se nečekaně ocitl na svobodě. Poté, co v zemi provedl ještě několik vykopávek a objevů, vrátil se zaoceánskou lodí do Evropy. Cestou ještě stihl probádat několik vraků, když se potápěl při různých zastávkách, které způsoboval většinou on sám. Cestující údajně při jedné takové zastávce navrhovali, aby byl odstřižen, nebo při takovém tempu už Evropu nikdy neuvidí. Cimrman jim však za jejich trpělivost rozdal pár zlatých amfor, čímž si je naklonil na svou stranu.

Jak vidíme, Jára byl všestranným archeologem a žádná oblast této vědy mu nebyla cizí. Přestože si vždy nějak dokázal obstarat finance, v jednom případě bude patrně navždy velkým dlužníkem. Až teď jsme vlastně pochopili jeho slova na kousku námi objeveného papíru, kde doslova píše: Mé díky patří zvláště lidu egyptskému, který nezištně se zapsal do dějin archaeologie. Škoda, že není mi možno tuto tak historickou zemi znovu navštíviti. Jsem navždy jí však zavázán. Sám Emil Holub se údajně na svých cestách pak Egyptu vyhýbal obloukem, aby nemusel zapírat, že je Čech. Tak nás tam Jára proslavil.

24.11.2022

Jára Cimrman přežil 1.světovou válku. Podrobnosti najdete v úvodní přednášce | První z mnoha div. her objeveného díla, má název : Vetřelec | O průběhu vyzvednutí nalezeného díla Járy Cimrmana Vás informuje část : O našich vykopávkách | Možná, že Vás také zajímá, co jsme nalezli. | Jestlipak víte, kdo vynalezl zapalovač? | Nyní zde máte také možnost se dozvědět, jaké bývaly Vánoce Járy Cimrmana. | Cimrman také psal pohádky. | Objevili jsme povídku ze Slovácka s názvem : Sázka. | Druhá námi objevená div. hra má název : Objevení Ameriky. | Několik fotografií naleznete v části Jára Cimrman v obrazech. | Někdy až kruté, jsou osudy vynálezce (a jeho okolí). | Naše reakce na dotaz, který nám přišel e-mailem má název Sochy Járy Cimrmana. | O tom, co přimělo Cimrmana psát akční divadelní hry. | Cimrman byl skvělý, mnohdy však nedoceněný pedagog. | A jaký byl detektiv? | Jára Cimrman založil literární skupinu, která si říkala Paliči. | Za pozornost také stojí Járovy první okamžiky života. | Co nám tak dlouho trvalo? Složit zámkovou skládačku. | Věřte nebo ne, Cimrman se podílel i na Švejkovi. | O tom, jak a proč vznikl komiks. | Jára se zabýval také archeologií. | Jak se Vám stránky líbí, nebo nelíbí se dozvíte ve Vašich ohlasech a reakcích.