Jára Cimrman v obrazech

Možná to vypadá, že se nám konečně podařilo úspěšně sejmout již zmiňované fotografie Járy Cimrmana. Bohužel není tomu tak, ikdyž na druhou stranu je třeba říci, že v žádném případě nezahálíme ani po této stránce a urputně se o to snažíme. Důkazem našeho snažení je skutečnost, že se nám "podařilo" spálit další tři fotografie a jedna prošla unikátní transformací. V jednu chvíli se nám totiž již zdálo, že se nám podařilo nalézt také již zmiňovaný Járův scanner. Nakonec se ukázalo, že se jedná o další z četných geniálních Cimrmanových vynálezů. Do údajného scanneru jsme vložili fotografii a spustili jej. Jaké bylo naše překvapení, když zanedlouho po jeho spuštění vyjel ze stroje jemný papír, po důkladném prozkoumání patrně toaletní. Jedná se tedy o jakýsi stroj na zpracovaní již nepotřebného papíru, v dnešní době hojně používaný v kancelářích, zvaný skartovačka. Jak je vidět, na rozdíl od nynějších skartovaček, které papír rozstřihají na zcela nepotřebné proužky, je Cimrmanova skartovačka opravdu důmyslným a opět nelze jinak, než použít slovo geniálním strojem na zpracování papíru.

Jak se nám tedy podařilo vám presentovat tyto fotografie prostřednictvím internetu? Nalezli jsme je na internetu. Jak se ale na internet dostaly? To opravdu nevíme, ale podezření na jednoho člověka máme. Jedná se zatím o zlomek fotogarfií, které vlastníme a tak věříme, že tyto budou zde přibývat.

Tato fotografie znázorňuje Járu Cimrmana eskortovaného na Sibiř z Mongolska, jak jsme se již zmiňovali v úvodní přednášce. Bohužel nevíme, který z těchto pánů je Cimrman a je také dost pravděpodobné, že Cimrman stojí za fotografickým přístrojem. Povšimněte si prosím postavy stojící vpravo, jakoby salutující. Tato osoba si ve skutečnosti přidržuje klobouk. Cimrmanovi se totiž cesta tehdy nejnovějším modelem ruské drezíny nazvané "Sibirskij ogoň" zdála příliš zdlouhavá a tak ji přestavěl na rychlodrezínu, která pak dosahovala rychlosti až 120 km/h. Jak je vidět, výše uvedená postava se ještě teď nemůže pustit svého klobouku. Jak by asi onen muž vypadal, kdyby Cimrman neodstoupil od svého původního záměru, že by se drezína pohybovala po magnetických polštářích?

Cimrman v Moskvě u zvonu "Car kolokol".
Je nutno podotknout, že tuto fotografii nepořizoval sám Mistr, ale jeden z moskevských policistů, který mu fotoaparát nedlouho předtím odcizil. Okradený Cimrman smutně postával u zvonu, až mu zmiňovaný policista nabídl, že ho vyfotografuje. Cimrman měl samozřejmě radost, neboť po takové fotografii vždycky toužil, jaké ale bylo jeho rozčarování, když ho po pořízení snímku policista nařknul, že odštípnutý kus zvonu má na svědomí právě on. Cimrman se mu snažil všemožně vylíčit historii tohoto zvonu, mluvil na něj anglicky, francouzsky, španělsky, něměcky, rumunsky, maďarsky, bulharsky, vlámsky, ba dokonce i rusky, ale policista jakoby stále nerozuměl. Nakonec Cimrman v nestřeženou chvíli vytrhl policistovi fotoaparát tak, že jeho větší část, včetně snímku mu zůstala v ruce a tak jej zbavil jediného, ikdyž očividně chatrného důkazu. Cimrman však nebyl zdaleka jedinou obětí nenechavých rukou policisty a tak, když jednoho dne spadla klec a to doslova, když policista se snažil v cirkuse okrást krotitele, který se zrovna snažil přimět tygra proskočit hořící obručí o hodinky, krotitel si ale policistova nekalého úmyslu všiml včas a prohodil hořící obručí jej, zabil tak dvě mouchy jednou ranou - potrestal viníka a zároveň názorně předvedl tygrovi, co se po něm chce, když ale tygr uviděl, jak policista dopadl, zařval, utekl do klece a už ho z ní nikdo nedostal, byl nekompromisně propuštěn a vykázán z Moskvy. Před odjezdem ještě vyhledal Cimrmana a požádal ho, aby ho vyfotografoval u Car pušky. Důvěřivý Cimrman to pokládal za akt usmíření a dokonce bývalému policistovi slíbil, že mu zaretušuje ohořelé uši. Naštěstí ale včas spozoroval, že ono dělo je nabito a fotografovaná osoba skrývá v rukou zápalky. Bývalý policista se totiž domníval, že jej udal právě on. Jak je vidět, Cimrmanovi nebyla cizí ani barevná fotografie. A není bez zajímavosti, že si dokonce vyráběl svoje vlastní barevné pastelky.

Výstup na Kilimandžáro.
Vlevo Emil Holub, vpravo Jára Cimrman. Povšimněte si prosím neobvyklého postoje Járy Cimrmana. Vypadá to, jakoby se opíral o kolo. Jak jsme se dozvěděli, opravdu měl s sebou horské kolo - jeho vynález, které používal při návštěvě hor. Pokud si obrázek pozorně prohlédnete zjistíte, že tam ve skutečnosti žádné kolo není. Určitě vás bude zajímat vysvětlení. Tato fotografie, na které ještě kolo bylo, se totiž dostala do rukou šéfů americké firmy Mountain & Bike, která se v té době zabývala výrobou dětských trojkolek a lehkých dvoukolových vozíků. Tedy firma nic moc, zato její šéfové byli neobyčejně všímaví a pohotoví. Všimli si geniality Cimrmanova dopravního prostředku a rozhodli se přejít na výrobu horských kol. Mělo to však jeden háček. Trápila je totiž jedna otázka. Nechal si Cimrman horské kolo patentovat? Jak zjistili ke své plné spokojenosti, tak ne. Rozhodli se tedy, že si nechají horské kolo patentovat sami a aby se vyhnuli problémům, které by mohli stát v cestě udělení patentu, horské kolo z této fotografie prostě odstranili. V cestě už pak stál jediný úkol, přesvědčit Cimrmana při vracení fotografie, že Kilimandžáro vyšlapal pěšky a ne na kole.

Stávka studentů na Harvardu.
Jak ke stávce došlo? Jára Cimrman, v té době student Harvardu, odevzdal svou práci s názvem: "Techniky přenosu obrazu prostřednictvím elektromagnetických vln.". Tato práce byla profesory university označena za "výplod bujné fantazie" studenta a zamítnuta. Cimrman tedy na protest proti konzervativním profesorům vyvolal stávku, které se, až na pár stávkokazů, zúčastnili všichni studenti, včetně školníka Bairda, jak je z fotografie patrné. Školník, coby nejdůležitější osoba na universitě byl pod pohrůžkou propuštění vyzván, aby stávkování zanechal. Ten se však, v této situaci na Skota odvážně, ohradil slovy: "To tedy pochybuji, neboť za těch pár guinejí týdně vám to tady stejně nikdo jiný dělat nebude." Jak je z fotografie vidět, studenti vzali stávku opravdu vážně. Někteří z nich byli odhodláni na protest i vyskočit z okna a pár z nich dokonce z nejvyššího patra budovy. Stávka měla velký ohlas i v šírší veřejnosti a dokonce se jí zúčastnilo i pár místních povalečů. Není bez zajímavosti, že zrovna v té době na universitě studoval také Cimrmanův kamarád Zworykin, pokud vám to jméno nic neříká, otec Zworykina, považovaného za jednoho z vynálezců televize, kterému nakonec znechucený Cimrman svou práci věnoval i s podpisem. Dalšími takto obdarovanými byl také odvážný školník Baird a další jeho kamarád Nipkow, který, jak všichni dobře víme, představil světu část této Cimrmanovy práce jako první.

Japonská bojovnice.
Jak vidno, Cimrman navštívil také Japonsko a to dokonce v době občanské války. Ani zde duch génia nezahálel. Pro jednu ze znepřátelených stran vynalezl nový způsob maskování, jenž nazval: "Kupka slámy". Ten se osvědčil obzvláště v době žní. Možná to zní překvapivě, ale tento druh maskování se znamenitě osvědčil i v zimě, jakožto účinné zmatení nepřítele. Protivník, který se brodil po kolena ve sněhu najednou zahlédl kupku slámy a začal se domnívat, že se nějakým nevysvětlitelným způsobem ocitl v Rusku. Psychický a často také rozhodující úder pak utrpěl, když se z kupky vynořila šikmooká hlava. Tento způsob maskování však měl jednu velkou slabinu. Protivníkovi totiž v případě odhalení skutečného stavu věci stačila ke zneškodnění kupky dobře škrtnutá zápalka. A tak vyvstala Cimrmanovi další výzva - vypěstovat nehořlavé obilí. V ruce japonské bojovnice vidíme tehdejší zbraň, kterou Cimrman přímo tam vynalezl. Jedná se o tehdy velmi populární přenosnou teleskopickou šibenici. Možná se to zdá trochu nepraktické z hlediska potřebné délky zbraně, Cimrman si však spočítal výškový průměr obyvatelstva a usoudil, že to není až tak hrozné.

Florencie před příjezdem Járy Cimrmana.

Florencie těsně po příjezdu Járy Cimrmana.

Ve Florencii chtěl Cimrman dokonce vytvořit nový světový rekord. Chtěl vypustit neupoutané těleso (tedy jakousi miniaturní raketu) do takové výšky, do které se to ještě nikomu před ním nepodařilo. Kam se však poděli všichni lidé, pro něž by to mohla být bezesporu skvělá podívaná? Obyvatelé Florencie se o příjezdu Cimrmana a jeho záměru provést v jejich městě nějaký pokus dozvěděli s dostatečným předstihem a po jeho příjezdu se všichni ukryli do svých domovů. Jak je však z druhého obrázku patrno, několik zdánlivě odvážných, ve skutečnosti však neinformovaných osob setrvalo venku. Jedná se vesměs o důchodce s vadou sluchu a patrně i zraku, neboť se mohli dočíst o plánovaném příjezdu Cimrmana v místním tisku, nebo být informováni znakovou řečí. O svém příjezdu do Florencie se zmiňuje Cimrman ve svém cestopisném díle: "Z Čech až do Čech", kde mimo jiného píše: "Když jsem přijel do Florencie, nebyla na náměstí ani noha a když už, tak dřevěná..." Proč ale ta panika ze strany Florenčanů? Důvod bude patrný z další fotografie. Jistě Vás ale také zajímá, zda se Cimrmanovi podařilo rekord vytvořit. Odpovědí Vám bude tato příhoda: Když Američané dorazili na Měsíc, nalezli mezi kamením také jakýsi váleček, který dopravili na Zemi. Ten samozřejmě putoval do laboratoře a po jeho prozkoumání byl z něj vyjmut papírek, na kterým byl zanesen pro všechny vědce, až na jednoho, neznámý nápis. Byl to až vědec českého původ, který onen tajemný nápis přečetl: "To čumíte Taliáni, co?"

Cimrman navštívil i Andrieu.
Podle žebříků poznáváme, že před explozí se zrovna malovalo. Jak k explozi došlo? Cimrman, když se dozvěděl, že se bude malovat, přesvědčil starostu, aby bylo použito jeho nově vyvinutých barev. Podle jeho slov pak nebude třeba dalších sto let budovu malovat. Barva měla penetrační účinky a tak prý zpevňovala zdivo, které tak bude vysoce odolné vůči případným okolním vlivům. Cimrman starostu ujistil, že po aplikaci jeho barvy tu bude stát budova navěky. Starosta se samozřejmě dotázal, zda jeho barvy již bylo někdy využito a když byl ujištěn, že tato budova bude historicky první, zeptal se, proč Cimrman neprosadil tuto barvu nejprve ve své rodné zemi. Cimrman tedy sdělil starostovi, že barva má jednu slabinu, nesmí totiž přijít prvních 24 hodin po její aplikaci do styku s lihem, neboť v tomto případě poněkud třaská a v Čechách nepotkal jediného malíře, který by tuto podmínku mohl splnit. Starosta tedy svolil a to hlavně proto, aby poukázal na vynikající pracovní kázeň malířů tohoto kraje. Pro jistotu však nařídil budovu hlídat tak, aby se k ní nikdo s alkoholem v ruce či v těle nedostal. Když byli všichni malíři zrovna na svačině, zadržela hlídka jednoho z nich, který se už vracel a který se očividně neposilnil pouze chlebem a slaninou. Ne zrovna prázdná láhev v jeho ruce prozrazovala, že hodlá ve svačině pokračovat při práci. Ostraha sice provinilci láhev odebrala a zahodila, bohužel směrem, který nebyl zrovna tím ideálním. Naštěstí nebyl nikdo zraněn, neboť malíři se na pracovišti nevyskytovali nijak hojně, natožpak v době svačiny.

Fotografie z různých částí světa.
A teď jedno velké překvapení. Poté, co nás jeden ze členů naší badatelské skupiny upozornil, že se mu na těch fotografiích něco nezdá a na jeho opakované naléhání až vyhrožování jsme je prozkoumali všemi moderními prostředky. Až chemické analýzy, rentgenovy paprsky a paradoxně i paprsky záření omega - Cimrmanův vynález, k našemu neskrývanému údivu potvrdily, že se vesměs jedná o koláže. Jak jsme se později dověděli, Cimrman při návratu z cesty kolem světa po demontování fotografického přístroje zjistil, že celý film je osvícen a unikátní snímky tak navždy ztraceny. Jak k tomu došlo? Cimrman při fotografování používal svůj nově vyvinutý speciální blesk, jehož světlo však pronikalo i do fotoaparátu a tak postupně znehodnocovalo čerstvě zachycené snímky. Ani tato nepříjemná věc ho však nezaskočila. Posbíral fotografie z předešlé cesty s místy, které při nynější cestě navštívil a přilepil tam svoji fotografii. Aktuálnost fotografiím dodal vlastnoručním dokreslením objektů, které se v oněch navštívených místech jeho předešlé cesty ještě nevyskytovaly.

Jak je vidět, Cimrman nevynechal ani Francii a tu navštívil dokonce v době, kdy se měla konat slavná Tour de France. Sám se chtěl tohoto závodu se svým horským kolem také zúčastnit, ale když komisi závodu sdělil, v jak krátké době se na svém kole přesunul z místa bydliště na místo startu závodu, byl jeho start zamítnut. Je vidět, jak už tehdy převažovaly komerční zájmy nad zájmy sportovními. Cimrman se chtěl během závodu blíže seznámit s krajinou, dělat si zápisky a črty a připravit si tak podklady pro knihu s názvem: "Francie očima závodníka", což byla skromnější varianta původního názvu: "Francie očima šampiona". Cimrman marně sliboval, že se bude držet hlavního pelotonu a neodtrhne se od něj ani v případě, kdy okolní krajina nebude zrovna ničím zajímavá. Důvod zamítnutí jeho účasti na závodu byl absurdní: technický stav bicyklu neodpovídá regulím závodu. Není snad ani třeba dodávat, že rozhodující podíl na nepřijetí Cimrmana do závodu měla právě firma Mountain & Bike, která nemohla potřebovat, aby horské kolo bylo prezentováno široké veřejnosti v rukou jeho pravého tvůrce.

Teď bychom se mohli vrátit zpět do minulosti a to do doby, kdy Cimrman s uměleckou fotografií začínal. Asi je vám všem dobře známá fráze, kterou si neodpustí nejeden fotograf těsně před pořízením snímku, aby upoutal pozornost foceného objektu. Jde o větu: "Pozor, vyletí ptáček." Kdo je však autorem této věty? Nebudeme vás napínat, je to Jára Cimrman. V době, kdy tato věta byla poprvé vyřčena, byla zrovna foceným objektem skupinka dětí. Cimrman si speciálně pro tento snímek ochočil a vycvičil ptáka, který byl umístěn v krabiččce umístěné nad fotoaparátem, aby ten po otevření dvířek vyletěl tak, aby nezkřížil dráhu mezi fotoaparátem a foceným objektem. To samozřejmě by pro ptáka s průměrnou inteligencí po několika týdnech tréninku neměl být větší problém, avšak byla tu ještě jedna komplikace. Cimrman totiž při fotografování používal blesk a tudíž pták musel tento artistický kousek provést se zavřenýma očima, aby nebyl bleskem oslněn a v důsledku toho se neodchýlil od předem naprojektované dráhy. Proč ale toto vše Cimrman dělal? Jak jsme se již zmínili, fotil skupinku dětí, u kterých chtěl v okamžiku pořízení snímku vyloudit na jejich tváři úžas. Úžas nakonec opravdu vyloudil, ovšem zcela jiného rázu, než si představoval. Cimrman byl sice vynikající ornitolog, zapomněl však na jednu maličkost: opatřit krabičku, kterou obýval pták otvory pro přístup vzduchu. A tak po slovech: "Pozor, vyletí ptáček" ptáček ani tak nevyletěl, jako spíše vypadl. Cimrman si rázem uvědomil, že ikdyby krabičku otvory opatřil, pořád se jedná o týrání nevinného ptactva a od této techniky fotografování částečně upustil. Místo živého ptáka si totiž sestrojil ptáka mechanického, který po otevření krabičky "vyjel", jak to známe třeba z hodin. Tento model fotografického přístroje, který Cimrman nazval příznačně: "Kukačka", byl v jednu dobu velmi populární a jeho nadstandardní verze dokonce kukala.

21.9.2002

Jára Cimrman přežil 1.světovou válku. Podrobnosti najdete v úvodní přednášce | První z mnoha div. her objeveného díla, má název : Vetřelec | O průběhu vyzvednutí nalezeného díla Járy Cimrmana Vás informuje část : O našich vykopávkách | Možná, že Vás také zajímá, co jsme nalezli. | Jestlipak víte, kdo vynalezl zapalovač? | Nyní zde máte také možnost se dozvědět, jaké bývaly Vánoce Járy Cimrmana. | Cimrman také psal pohádky. | Objevili jsme povídku ze Slovácka s názvem : Sázka. | Druhá námi objevená div. hra má název : Objevení Ameriky. | Několik fotografií naleznete v části Jára Cimrman v obrazech. | Někdy až kruté, jsou osudy vynálezce (a jeho okolí). | Naše reakce na dotaz, který nám přišel e-mailem má název Sochy Járy Cimrmana. | O tom, co přimělo Cimrmana psát akční divadelní hry. | Cimrman byl skvělý, mnohdy však nedoceněný pedagog. | A jaký byl detektiv? | Jára Cimrman založil literární skupinu, která si říkala Paliči. | Za pozornost také stojí Járovy první okamžiky života. | Co nám tak dlouho trvalo? Složit zámkovou skládačku. | Věřte nebo ne, Cimrman se podílel i na Švejkovi. | O tom, jak a proč vznikl komiks. | Jára se zabýval také archeologií. | Jak se Vám stránky líbí, nebo nelíbí se dozvíte ve Vašich ohlasech a reakcích.