| C: Pane hostinský, já bych to neviděl tak černě, je to přece jenom mimozemšťan a má tedy určitě jisté možnosti.
|
| H: To by mě zajímalo jaké. Ale nic, hlavně že ten sud bude brzy prázdný.
|
| C: Pane mimozemšťan, mě by zajímalo, jak se vlastně ta vaše planeta jmenuje.
|
| V: Ano, promiňte, já jsem zapomněl vám představit naši planetu. Naše planeta se jmenuje RUM a …
|
| H: No prosím, a potom že: "Já alkohol nepiji" a podobné keci. Pro něj je pivo vodička. Já poznám opilce na první pohled.
|
| C: Ale hostinský, copak nechápete, že to je zkratka a ne náš oblíbený nápoj? On tento název není ojedinělý. Dokonce byly kdysi, ještě za monarchie, snahy náš stát přejmenovat na RUM. S tímto, jak se nakonec ukázalo neúspěšným, návrhem přišel jeden vlastenec z jižního Slovenska a žádal, aby se název státu Rakousko - Uhersko, změnil na Rakousko - Uhersko - Malacky.
|
| V: Ano, je to tak, jak říká tady pan Cimrman. V překladu by to znamenalo: Sjednocená planeta Macocha.
|
| H: Macocha, to znám, to je díra.
|
| C: Ale hostinský, neurážejte tady pana mimozemšťana.
|
| V: První dvě slova jsou překlad do češtiny a to třetí, to je zkrácený název naší planety.
|
| C: Promiňte, že se ptám, ale nemá název naší nejznámnější propasti nějakou spojitost s názvem vaší planety?
|
| V: To víte že má. Naším rivalem jsou obyvatelé sousední planety, kterou pochopitelně nebudu jmenovat a ti se rozhodli, že nás v návštěvě Země předběhnout. Jejich přistání se však poněkud nevydařilo a svojí lodí vyhloubili v zemi obrovskou díru, přičemž svou loď zcela zdemolovali. Všemu přihlížel překvapený pastýř a když rozhněvaný člen posádky procházel kolem něj, vykřikl: "macocha", což je v jejich řeči hrubá nadávka a tak tato propast dostala v zápětí po svém vzniku také jméno.
|
| C: Tak to je zajímavé, to se přiznám, to jsem ani nevěděl.
|
| V: Ale vy jste říkal, že jste snad vědec, dokonce snad vynálezce.
|
| C: No tak při vší skromnosti, lhal bych, kdybych zapíral. Sem, tam, když je čas, když mě něco napadne, ale zas moc toho není, asi tak 10000 kousků.
|
| V: Deset tisíc? No to musíte být génius.
|
| C: No tak přímo bych to zas neřekl, ale víte, nejste první, kdo mi naznačil, že mám určité rysy génia.
|
| H: Já bych řekl, že má určité rysy vola.
|
| V: A co jste vymyslel v poslední době? Myslím něco převratného.
|
| C: Já vždycky vymyslím něco převratného. Když něco není převratné, tak to se s tím ani nezabývám.
|
| V: No dobře, tak na co jste v poslední době nejvíce hrdý.
|
| C: No, tak kdybych měl vybrat, tak to bude tableta proti stárnutí. Vynalezl jsem zkrátka tabletu, která zdvojnásobí délku lidského života.
|
| V: No to je zajímavé. A máte jistotu, že ta tableta funguje? Jak poznáte, že se vám to povedlo?
|
| C: Já jsem ji nejprve otestoval na živé myši. Dával jsem ji pravidelně tabletu a výsledkem jsem byl sám překvapen. Opravdu žila dvakrát déle, než měla.
|
| V: A to jste testoval jen na jedné myši?
|
| C: To samozřejmě ne. Nejprve jsem zjistil, jak dlouho žije normální myš. No a druhou jsem pak krmil mou tabletou. Nejprve jsem myslel, že tableta neúčinkuje, neboť v době, kdy měla zemřít, už byla opravdu zesláblá a zdálo se, že se příštího rána nedožije. Jaké bylo moje překvapení, když na druhý den vesele pobíhala v kleci a byla čipernější, než kdykoli předtím. Ale teď promiňte, musím si odskočit.
|
| V: Pane hostinský, je to pravda, že pan Cimrman vynalezl tabletu proti stárnutí? Víte, mě se to nechce celé nějak věřit.
|
| H: Abych řekl pravdu, ono to tak úplně pravda není. Ta myš, krmená tabletami, ve skutečnosti chcípla přesně, kdy měla. Pan Cimrman měl v tu dobu zrovna narozeniny a tak jsme ho chtěli potěšit a mrtvou myš jsme vyměnili za živou. Jak vidíte, podařilo se a pan Cimrman doteď nic nepoznal.
|
| C: Teď jsem si vzpomněl. Ono to má ještě takovou mouchu, takovou mušku, jak říkáme my vynálezci. Já jsem to nikomu neřekl, aby nevznikla panika. Ona totiž ta myš, byla původně samec a jakmile dovršila polovinu svého nynějšího života, náhle se z ní stala samice. Takže tabletu jsem pro jistotu ještě nevydal veřejnosti a užívám ji prozatím já sám.
|
| V: No tak tomu říkám odvaha.
|
| H: Já blbost.
|
| C: Jak vidíte, při vší skromnosti, jsem právě já ta nejpovolanější osoba, která by vám v součastnosti mohla pomoci.
|
| H: Do hrobu.
|
| V: No do hrobu zatím nepotřebuji, ale taky by to nemuselo být nezajímavé.
|
| C: No, jak vám tedy mohu jinak pomoci?
|
| V: Náš dlouholetý průzkum zjistil, že lidstvo Země, vlivem požívání alkoholických nápojů, spozdilo technický vývoj nejméně o 300 let. Kde jste již dnes mohli být, kdybyste se zřekli požívání lihovin?
|
| H: Mohu mu stručně odpovědět?
|
| C: Opovažte se!
|
| V: To bych mlčky přešel, nebýt té neblahé události s mou lodí. Navrhuji tedy, aby pan Cimrman prováděl přednášky na téma: "Alkohol, nepřítel lidstva" a to právě tady v hospodě, neboť právě v hospodě, jak známo, se sejde nejvíce těch, kterým tato přednáška má co říci.
|
| H: Tak to už přestává všechno. Vy nejenom že nemáte čím platit, vy mne ještě chcete přivést na mizinu.
|
| C: Takže já bych tady vlastně měl přednášet o škodlivosti alkoholu. To není špatný nápad. Sice jsem dosud přednášel o pozitivních účincích alkoholu na lidský organismus, ale nesetkal jsem se vždy s kladnou odezvou, hlavně od skalních abstinentů.
|
| H: Vám snad už taky přeskočilo. Nevidíte, že mě tak můžete přivést do záhuby?
|
| C: Já bych to neviděl tak černě.
|
| H: No vy samozřejmě ne, ale já jo.
|
| C: Podívejte, pane hostinský. Když bude chtít někdo jít do hospody, tak doma řekne, že jde na přednášku, navíc ještě o škodlivých účincích alkoholu. S jakou odezvou se doma setká? "Jen jdi, to ti prospěje". V hospodě bude více lidí než doposud, navíc se souhlasem z domu a vy budete během přednášky roznášet pivo. Víte kolik byste musel zaplatit, řekněme, za kapelu?
|
| H: Tak to jo. Toto už je rozumná řeč. Poslechněte, pane mimozemšťan, vy jste filuta. Nemá opravdu ten název vaší planety ještě nějakou jinou spojitost?
|
| V: Pánové, mám dojem, že si tak úplně nerozumíme.
|
| C: Výborně a hospoda by se mohla jmenovat: "U abstinenta". Teď se jmenuje "U dvou bláznů", takže to nebude žádná velká změna.
|
| H: Ano, ten název vymyslel sám pan Cimrman. Ovšem stále mi vrtá hlavou, koho myslel tím druhým bláznem.
|
| V: Já se snažím Zemi prospět a vy snad chcete z mého nápadu udělat nějakou zábavu pro opilce.
|
| C: Mé přednášky nejsou žádná zábava, ale snaha poučit lidi o důležitých věcech jejich života.
|
| H: Ano, jako je pivo, řádné placení, pravidelná návštěva hostince, jak dát hostinskému spropitné, aby se neurazil, vnitřní řád pohostinské místnosti a podobně.
|
| C: A co se týče technického pokroku, jsem sám rád, že jsem se narodil až v této době. Ani nevíte, co by se mohlo stát, kdyby se dnes nejmodernější zbraně, jako je opakovací houfnice, kulovnice s odnímatelným stojánkem a podobné, dostali do rukou válečníků před třemi sty lety. To bysme tu možná už ani nebyli.
|
| V: Tak s tímto s vámi musím souhlasit. Nedovedu si představit, co by se mohlo stát, kdyby dnešní lidé dostali do rukou takovou zbraň, jakou je atomová bomba.
|
| C: Myslíte něco podobného, jako dynamit?
|
| V: Ano, ovšem trochu silnější.
|
| C: Vidíte, a nestalo se právě vám neštěstí, právě kvůli nepřiměřenému technickému pokroku na vaší planetě?
|
| V: Ano, je to tak. Ale zároveň nemohu zapomenout na ten neopakovatelný okamžik, když jsme mohli sledovat v přímém přenosu bitvu Na Moravském poli.
|
| C: Teď mě napadlo. Řekl jste atomová bomba. Nemá to nějakou spojitost s jadernou fyzikou? Ke mně totiž svého času chodil na konzultace nějaký Albert Einstein, to jméno vám asi už nic neřekne…
|
| V: Počkejte, vy jste se setkal s profesorem Albertem Einsteinem?
|
| C: Ano, já jsem mu někdy ladil housle a sem tam padla řeč také na jadernou fyziku, jak má pěstovat králíky a tak podobně.
|
| H: To je toho, tady byl taky jednou nějaký Einstein a ten mi doteď dluží peníze za šest piv. Do zástavy mi tu dal kus papíru s nějakými klikyháky, žeprý vzorec na přemísťování mimozemských těles v prostoru a času. Zkrátka nějaký blázen.
|
| C: To jsem vám dal já. Einstein vám patrně dal vzorec na přirozený přesun antihmoty mezi Měsícem a Zemí. A nebo moment... přece je to tak, jak to říká pan hostinský. Tady jsem si poznamenal: "Antihmota - 12 piv, 4 rumy". My si totiž s Albertem pleteme ty vzorce, takže vůbec nemáme jasno, kdo co vymyslel a spočítal. Já jsem mu ale narovinu řekl: "Kdyby náhodou kápla ta Nobelova cena, tak si ji klidně běž převzít za mě."
|
| V: Vždyť právě Einstein se věnoval možnému využití jaderné energie. Bohužel jí bylo také zneužito. Neví se, kdo přesně dostal ten hrozný nápad, vytvořit atomovou bombu, která dokáže zničit celý svět.
|
| C: Obávám se toho nejhoršího. Jednou, když ke mně zavítal Einstein, tak mi po shlédnutí některých mých vynálezů a výpočtů důvěrně sdělil, že ještě jeden takový jako já a celý svět je v troskách.
|
| V: Teď vidím, že náš rychlý technický pokrok, nás vlastně neodvratně žene do záhuby.
|
| C: Moje řeč. Abych vám řekl pravdu, já mám největší radost z mých obyčejných vynálezů, které se ani nedostanou do nějaké větší povědomosti, kdy se člověk ani nezajímá kdo to vynalezl, ale jak je to užitečné. Neznamenají žádný převratný pokrok, avšak lidé si bez těchto věcí již neumí představit svůj život.
|
| V: Mohl byste říci nějaký příklad? Mě právě takové věci zajímají.
|
| C: Tak například kaučuková obuv. Já jsem ji nazval lidově: "gumáky". Věděl jsem, že se nedočkám žádné velké slávy a tak jsem se snažil je uvést v co největším stylu. Když jsem s nimi poprvé s vidlemi v ruce zkušebně vcházel na hnojiště, pronesl jsem tuto památnou větu: "Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo". Ani to však nepřineslo své kýžené ovoce.
|
| V: Ale vždyť ten výrok jsem už někde slyšel. Ano. To bylo na Měsíci. Když jsme jednou prohlubovali kráter, přistáli na Měsíci lidé, vyšli ven a dováděli tam jak malé děti, když najdou nové pískoviště. Tam právě jeden z nich vyslovil tento výrok.
|
| C: A nebyli to náhodou Američané?
|
| V: Náhodou to byli oni.
|
| C: Tak to vidíte. Ti jsou dneska všude. Když někde vidí, nebo slyší něco geniálního, už to použijí. Já mám někdy dojem, že u mě i tajně přespávají. Říkáte, že se lidé dostali na Měsíc? A čím?
|
| V: No, říkají tomu raketa. Má to takový válcový tvar.
|
| H: Něco jako sud s pivem?
|
| V: Ale ne. Spíše víc podlouhlý.
|
| C: Jakou doutník? Doutníkový tvar?
|
| V: Ano, něco takového.
|
| C: Že by se to Zeppelinovi přece povedlo?
|
| V: To asi nebyl Zeppelin. Byli to Američané, jak jsem vám říkal.
|
| C: Samozřejmě, kdo jiný. Obkreslili plány vzducholodě, přejmenovali ji na raketu a hurá na Měsíc.
|
| V: Pokud vím, tak tam byly nějaké zásadní úpravy. Celé to vzniklo díky německému vědci von Neumannovi.
|
| C: Učil jsem svého času nějakého von Neumanna. Pamatuji, že jsem mu musel dát pětku z výtvarné výchovy, neuměl ani složit vlaštovku.
|
| V: Pane Cimrman, když jste takový vynálezce, nemohl byste se pokusit spravit tu mou loď, abych se dostal domů?
|
| C: Ale samozřejmě, pokusit se mohu, jenom jestli to svedu.
|
| V: Myslím, že jste příliš skromný.
|
| C: Ano, to je asi jediná má chyba. Pane hostinský, pojďte taky, ať se něčemu přiučíte.
|
| NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST SE ODEHRÁVÁ VENKU
|
| C: Ale to je mašinka. Kolik to má válců? A, jo promiňte. To je ale něco. Řeknu vám, starosta má novou mlátičku, ale to se nedá ani přirovnat.
|
| V: Mlátičku? Co to je?
|
| C: No to je stroj na mlácení obilí. Ale to víte, dneska už nejsou ty stroje co bývaly. Hned se to pokazí. Víte, že už jsem ji i musel spravovat?
|
| V: A spravil jste ji?
|
| C: No samozřejmě. Za koho mě máte?
|
| H: Ten ji spravil tak, že z ní teď místo obilí zrovna padá šrot.
|
| C: To je sice pravda, ale to víte, já nemám rád ty opraváře - fušery. Oni něco spraví, ono už to dál funguje a tím to skončí. Já když něco spravuji, tak se hned snažím stroj ještě nějak vylepšit. Říkám panu starostovi: "Postavte mlátičku na kola, na předek dejte kosu a mlátička vám bude séct a mlátit přímo na poli" a víte co mi odpověděl?
|
| V: To teda nevím.
|
| C: Vysmál se mi. Že prý kdo to kdy slyšel, mlátička na kolech na poli. A to je potom starosta obce. Já si myslím, že právě tito lidé mají jít příkladem v pokroku.
|
| H: Takže vy tvrdíte, že starostou obce byste vlastně měl být vy.
|
| C: No to netvrdím, ale nakonec taky proč ne. Tak pane mimozemšťan, zkuste do toho vlézt.
|
| V: Myslíte, že už to poletí?
|
| H: Jo, do luftu.
|
| C: No samozřejmě, kam jinam. A prosím nechte si ty germanismy pane hostinský, těch už jsme si užili dost.
|
| V: A ještě si jich užijete... A jak to vlastně myslíte, do luftu?
|
| C: Dobře to myslím, jako vždy. Hoďte tam neutrál.
|
| V: Cože?
|
| C: Jo pardon. Ale když už na to náhodou padla řeč, víte kdo vynalezl neutrál?
|
| V: Nevím. Vy?
|
| C: Ano já. Když jsem poprvé viděl automobil za jízdy, řekl jsem si, že mu něco chybí. Byl to neutrál. Ovšem dnes, když se někoho zeptáte kdo vynalezl neutrál, tak pokrčí rameny.
|
| H: Ano, pan Cimrman dokonce šel se svým nápadem tak daleko, že učil krávy přešlapovat na místě.
|
| C: Pozor, abyste vy nepřešlapoval na místě své bývalé hospody.
|
| H: No, však od té toby co tady děláte ty pokusy už kolikrát mnoho nescházelo. Když jsem chtěl hospodu pojistit proti katastrofám všeho druhu, řekli mi, že dokud tam bude bádat pan Cimrman, tak mi to nepojistí ani Krupp.
|
| V: Takže vy jste se vlastně také zasloužil o rozvoj automobilového průmyslu.
|
| C: No samozřejmě. Když jsem jednou uviděl smutného pána ve stojícím automobilu na polní cestě, který se mimochodem jmenoval Diesel, jak lamentoval, že mu odešly poslední svíčky, říkám mu: "Pane Diesel, zkuste to bez svíček". A hned se mu rozjasnila tvář. Když za několik let potom, jsem se dostal do Spojených států, tak mi řidiči říkali, že už prakticky všichni jezdí dajslem.
|
| V: Člověče, vy jste to spravil ! Ono to funguje !
|
| C: Neradoval bych se předčasně. Jednomu pánovi jsem spravoval bicykl a když jsem mu ještě přidělával počítadlo najetých kilometrů, nemohl se dočkat, bicykl my vytrhl z rukou a na prvním kameni mu upadla řídítka.
|
| V: Toto ale není bicykl.
|
| C: Víte co na vás obdivuji? Váš postřeh. A taky váš optimismus.
|
| V: No tak já se s vámi rozloučím…
|
| C: Moment, co kdyby v zájmu vaší civilizace vám tady pan hostinský dal několik sudů piva?
|
| V: No to není špatný nápad. Přibrzdíme trochu pokrok a budeme žít déle.
|
| H: No dobře, ale kdo mi to zaplatí? Už bez toho mi ulítnete bez placení.
|
| C: Hostinský, nechte si ta expresíva. Vždyť tady pan mimozemšťan má jistě mnoho možností, jak se vám odvděčit.
|
| H: Jedině, že by uměl tisknout peníze.
|
| V: To zrovna neumím, ale co byste tomu řekl, kdyby vám tady vyrostl grandhotel?
|
| H: A kdo ho tady zasadí?
|
| V: Já. Já ho tady nechám postavit.
|
| H: Tak to je jiná řeč. To si nechám líbit. A kdy to bude?
|
| V: No dnes už ne. Ale zítra by to mohlo být.
|
| H: Vy mi chcete říct, že to zítra celé postavíte?
|
| V: Samozřejmě. Ale pro jistotu přes noc. Aby to nebylo nápadné, že to bylo tak rychle.
|
| H: A co já potom řeknu lidem? Že jsem v sudu s pivem chytil zlatou rybku, nebo co?
|
| C: To je pravda. Kdyby utopenou krysu, tak to ještě, ale zlatou rybku.
|
| V: Tak co byste tedy chtěl?
|
| H: Já nevím co, třeba… bezedný sud.
|
| V: Ale pane hostinský, já jsem mimozemšťan a ne čarovný děda.
|
| C: A co kdybyste mu spravil střechu?
|
| V: No to by šlo. Udělám vám takovou střechu, že vydrží 100 let.
|
| C: No vidíte a já vám budu dávat tablety proti stárnutí, abyste ji pořádně užil. Za dva roky tu budeme mít hostinskou a ...
|
| H: Co tím myslíte, za dva roky hostinskou?
|
| V: Takže jsme dohodnuti. A návdavkem, až trochu pokročíme v chemii, vám ještě pošlu hektolitr mimozemského rumu.
|
| C: Výborně, tomu říkám obchod. Myslím, že můžeme jít nakládat.
|
| H: A nedáte si ještě jedno na cestu pane mimozemšťan?
|
| C: Člověče, hostinský, nevidíte, že řídí?
|
| V: Tak se tu mějte, děkuji vám za všechno.
|
| H: Vy se taky mějte. A napište.
|
| C: A pozdravujte Macošany.
|
| ZPĚT V HOSPODĚ
|
| C: Tak mi nějak vyschlo v krku.
|
| H: Jo, hned to donesu… A vida sud je vypitý.
|
| C: A to bylo potom řečí, že se to nevypije a podobně.
|
| H: Tak načneme další.
|
| C: To zas bude trvat. To abych se napil ze svých zásob.
|
| H: Pane Cimrman, na tom sudu je namalovaná nějaká myš, nebo co.
|
| C: No to je právě ten sud s tou krysou, co jsme právě dopili.
|
| H: No to ale není on, ten sud s namalovanou myší jsem teď právě narazil.
|
| C: Tak to abychom teď dlouho mlčeli.
|
| H: Hlavně vy, pane Cimrman.
|
| KONEC |
